46. Za bodem, odkud není návratu…

Druhý den ráno kolem deváté jsem seděla v jídelně a snídala. Vtom někdo nejistě zaklepal na dveře. Chystala jsem se otevřít, když mi došlo, že mám na sobě jen poloprůsvitnou noční košilku. Popadla jsem aspoň mikinu hozenou přes vedlejší židli, spěšně si ji oblékla a šla otevřít.
Za dveřmi stál Nick.
„Krásné ráno, Gabi, můžu s tebou chviličku mluvit?“ vrhnul na mě prosebný pohled.
„Ahoj, jistě, pojď dál,“ pozvala jsem ho automaticky dovnitř.
„Gabi, chci se ti moc omluvit za ten včerejšek… Nebo to bylo možná už dneska…? No, to je jedno, prostě jsem to přepískl a nerad bych, aby to nějak pošramotilo náš vztah. Myslím tím přátelský vztah…“ sypal to ze sebe trochu zmateně. Čímž bylo o to víc jasné, jak moc mu na tom záleží.
„Klid, Nicku,“ položila jsem mu lehce ruku na rameno a snažila se ho uklidnit. „Přece jsem říkala, že si kvůli mně nemáš dělat výčitky, když jsem odcházela. Byla a jsem v pohodě, jasný?“
„Vážně jsi to říkala?“ snažil se vzpomenout si, a pak omluvně přiznal: „Poté, co jsem se tě pokusil políbit, už mám docela mlhu…“
„Tak teď jsem ti to zopakovala a myslím to naprosto vážně. Vůbec se tím netrap,“ chlácholila jsem ho dál. Ten pocit viny z něho vyloženě tryskal.
„Dobře,“ uklidnil se trochu a přešel k další záležitosti, kterou měl na srdci. „Přijdeš tedy dnes na tu party tady u hlavní budovy? Koná se několikrát za rok pro všechny ubytované, proto je tady teď tak plno…“
„Jo, Robbie mi o tom říkal… To už je dneska? Tak super, rozhodně půjdu!“ měla jsem poměrně rychle jasno.
„Je to už od pěti. Kvůli dětem, aby si to taky užily,“ dodal ještě. „Můžeme tam jít spolu… Myslím ty, holky a já.“
„Jasně, budu se těšit! Chcete jít hned v pět?“
„Stavíme se pro tebe mezi pátou a půl šestou, jestli nevadí. Holky, když se mají někam vypravit, tak je to nevyzpytatelné,“ zatvářil se výmluvně.
„Ok, jsme domluveni,“ uzavřela jsem to vesele. Byl už zase v klidu a z toho jsem měla fakt radost.
Pomalu došel ke dveřím. Cítila jsem, že se ještě k něčemu odhodlává.
S něžným, zvědavým pohledem se přece jen zeptal: „Taky ti v hlavě vrtá otázka, jaké by to asi bylo, kdybys mě přece jen nechala políbit tě na rty?“
Potutelně jsem se usmála. Pak jsem k němu hbitě přiskočila a dala mu letmý polibek na ústa.
Na pár vteřin zatajil dech a zavřel oči… Pak pobaveně zakroutil hlavou: „Teď si troufáš?“
„Teď jsi střízlivý,“ odvětila jsem provokativně.
Vrhnul na mě trochu dotčený pohled. Pak ale uznal: „Máš pravdu, hlavně že byl aspoň jeden z nás schopen zachránit situaci. Tak ahoj odpoledne, zatím se měj fajn, Gabi.“
„Čauky, Nicku, pozdravuj Hope a Angel.“
„Vyřídím, díky,“ zavolal už cestou od chaty.
Přišel rozrušený a odcházel možná ještě víc. Ale tentokrát příjemně…

Jen pár minut po páté odpoledne jsem venku zaslechla holčičí chichotání. Otevřela jsem a málem se srazila s Nickem, co chtěl zaklepat. Hope s Angel to rozesmálo ještě víc.
„Nazdárek! Téda, tak brzo jsem vás ani nečekala!“ přivítala jsem je naoko překvapeně.
Nick se hned přidal: „Ahoj, reagoval jsem stejně, když se přiřítily už v pět připravené.“
Holky mě vesele pozdravily a Hope se ujala slova: “Když jde o fakt důležitou věc, tak se umíme hecnout, viď, Angel!“
Jmenovaná jí to rozjíveně odkývala a zopakovala to nejpodstatnější: „Fakt důležitá věc!“
Radši jsme to dál nerozmazávali a všichni společně vyrazili k hlavní budově.

Okolí budovy recepce bylo decentně vyzdobené, místa na sezení i tančení bylo dost. Kapela měla pestrý repertoár a i Nick, jako hudebník, to zhodnotil, že hrají skvěle.
Našli jsme si místo u stolu, holky si daly limonády, my s Nickem víno.
„Dneska sis alkohol povolila? To bych možná pro změnu neměl já,“ komentoval to pošťuchovačně.
„To je na tobě. Každopádně tentokrát jsme přece pod dozorem,“ rozhodila jsem rukama a přejela očima po té spouště lidí kolem.
„Pravda,“ přitakal a pohotově dodal směrem k Hope a Angel: „A o vás chci mít taky pořád přehled, jasné?“
„Fajn, tak pojď se mnou tancovat, to mě budeš mít dostatečně na očích, ne?“ vyzvala ho ostře k tanci Hope.
Nick vykulil nevěřícně oči.
„A já si zatrsám s Angel,“ vložila jsem se do toho duchapřítomně. „Smím prosit, slečno?“
„Jasně, madam!“ chytla se hned nadšeně a už mě táhla „na parket". Hope s Nickem nás následovali.
Většinou jsme tančili dohromady, protože hráli převážně svižné písničky. Při těch pomalých si holky střídaly Nicka, párkrát šly i se mnou. Byla to sranda, hlavně Angel si to užívala. Jak šlo o nějakou „rošťárnu", byla ve svém živlu.
Zrovna jsme si dávali pauzu u stolu, když přišel nějaký milý kluk a zeptal se Hope, jestli by s ním šla tančit. Nickovi se to moc nezdálo. Hope byla přitom evidentně nadšená. Daniel, jak se představil, se jí líbil.
Nejdřív jsem si hocha trochu „prověřila", jaký je a jestli má čisté úmysly, a pak se Hope s klidným svědomím zastala: „Daniel působí jako fajn kluk! Jak to vidíš ty, Angel?“
Vsadila jsem na jistotu. Angeliným senzorům už Nick naprosto věřil.
„Jo, ti se k sobě hodí, táto! Hope s ním bude v pohodě,“ přidala se pohotově Angel poté, co si Daniela „přečetla".
„Moc se nevzdalujte,“ souhlasil Nick nepřímo.
„Však přijďte tančit taky,“ navrhl vstřícně Daniel a poodešel s Hope k ostatním tančícím.
Nick je sledoval ostřížím zrakem. Po chvíli se kouknul na mě: „Copak?“
„Ále, jen je tak roztomilý, jak se ji snažíš ochraňovat,“ pohladila jsem ho po ruce a zároveň povzbudila soucitným pohledem. „Taky jsem si tím prošla, ač s kluky. Pořád budou pro nás dětmi a nám nikdy nebude jedno, jak jim je. Přesto je musíme jednou pustit a věřit jim, že to zvládnou sami…“
„Já vím,“ povzdechl si a trochu smutně mi hleděl do očí. „Někdy se modlím, aby to přišlo co nejpozději…“
„Ale táto, mně se jen tak nezbavíš, neboj!“ ozvala se Angel a skočila mu kolem krku. „Tak přestaň být smutnej a pojďme zase tancovat, jo? Smím prosit, pane a madam?“
Svým spontánním jednáním nás naprosto odzbrojila. Bez dalších řečí jsme ji poslechli a nechali se vyzvat k tanci…
Zbytek večera na párty proběhl klidně a příjemně. Když se setmělo, Nick rozhodl, že je čas odejít.
Odcházela jsem společně s nimi a když jsme měli jejich chatu na dohled, Nick vytáhl klíč a řekl: „Holky, běžte napřed, já ještě potřebuju Gabi něco říct.“
Hope a Angel se se mnou rozloučily a bez dalších otázek odběhly. Jako kdyby „věděly“. Jak jinak…
Nick se ke mně nesměle otočil a začal: „Gabi, bohužel, zítra musíme odjet. Snažil jsem se zařídit, abychom mohli zůstat déle, ale dnes odpoledne jsem zjistil, že to prostě nejde…“
„To mě mrzí, ale však nebydlíte odsud moc daleko. Já tady ještě pár týdnů zůstanu, tak se můžeme někdy domluvit a setkat,“ brala jsem to optimisticky.
„V to vážně moc doufám, věřím,“ chytil se toho a bylo vidět, jak se mu do velké míry ulevilo.
Chvíli jsme mlčeli. Pak mě opatrně vzal za ruku a druhou mi položil na tvář. Cítila jsem, jak mi jeho prsty něžně klouzají dolů ke rtům… Se zamilovaným, prosebným pohledem se jeho ústa blížila k těm mým… Zavřeli jsme oči a zatajili dech. Ten polibek zastavil čas… Naše vnitřní vesmíry se střetly a zatřaskaly jako vášnivý ohňostroj.
Na okamžik se mi zatmělo před očima. Vzpamatovala jsem se schoulená v Nickově náručí s hlavou přitisknutou na jeho hrudi. On měl obličej zabořený v mých vlasech a jemně si mě tiskl k sobě.
„Znáš pojem ‚bod, odkud není návratu‘?“ vydechla jsem tichou otázku.
Lehce pokýval hlavou a s neochvějnou jistotou zašeptal: „Obávám se, že my už přes jeho hranici přepadli…“
Zvedla jsem k němu oči. „Takhle si to děláme jenom těžší, Nicku. Máš vůbec představu, co dál?“
„Vrátím se domů a vyřeším si svůj vztah s Caroline…“ pronesl trochu nepřesvědčivě.
„Dobře, pokud to tak cítíš, udělej to,“ přitakala jsem povzbudivě. „Ale musíš se nechat vést svým srdcem a intuicí! Nést se proudem osudu, nic nehrnout na sílu, neposlouchat pochybnosti rozumu! Věřit, že tě vede něco vyššího tím správným směrem! A věř mi, dopadne to dobře, to vím jistě! Tak si to, prosím, stále opakuj…“
Vymanila jsem se mu z náručí. Pomalu nechával mou ruku vyklouznout z té jeho.
„Dobrou noc, Nicku…“
„Dobrou noc, Gabi…“
Opouštěla jsem ho s nesmírnou touhou všechno mu vysvětlit. Bylo pro mě tak nepředstavitelně těžké neříct mu tu pravdu o nás. Já už kráčela po cestě, kterou si naše duše zvolily. On však ještě postával na poslední křižovatce. Sám.