Pán bez tváře

v dětství jsem vídával
pána co neměl obličej
nikdy nic neříkal neměl jak
nesmál se mýmu směšnýmu účesu
jako ty bezejmenný děti ve škole
sedával na lavičce před domem
nebo jen tak stál na zápraží

říkalo se že už nevěděl
kam se svým smutkem
nikdo nechápal o čem mluví
nikdo neposlouchal
jednou se rozhodl zbavit tíhy
co nosil za čelem
a báby nakupovaly jídlo ve slevách

v svátečním saku se
bradou opřel o hlaveň
vzalo mu to jen tvář ale aspoň už neplakal
od tý doby se všichni starali jak se má
ale to už nikomu neřekl
jen občas zasténal jakoby zpíval
jak vítr v ráhnoví