6. Partnerství dvojplamenů

Bylo to tak zvláštní. Když jsem zrovna nemusela přemýšlet o tom, co právě dělám, povídala jsem si. Ani jsem si nebyla jistá, s kým. Jen jsem tušila. Hlava by mi to stejně nevzala, rozum by nepřistoupil na tu šílenou možnost...
„Musím si o něm zjistit, co se jen dá,“ ťukala jsem rozhorleně do klávesnice počítače. Zadala jsem do vyhledávače Nickovo jméno a příjmení a hned mi vyskočilo několik stránek o něm. Jednu z nich jsem otevřela a začala pročítat články. V jednom z posledních se psalo o tom, jak jeho přítelkyně slavila úspěch ve fitness soutěži.
„Bože, jak já jsem blbá, naivní...“ vydechla jsem zdrceně. „Jak jsem si mohla myslet, že nemá přítelkyni? Ale já nikomu bordel ve vztahu dělat nehodlám, to fakt nechci...“
Chvíli jsem se snažila uklidnit, vyrovnat se s tou skutečností. Pak jsem sama pro sebe rozhodně prohlásila: „Končím! Už si ho nebudu všímat, i kdyby já nevím co! Dávám zpátečku, dokud to jde. Než mě to příliš pohltí, a pak semele. To už nechci zažít. Znovu si tolik ublížit nenechám!“

Pár dní jsem to zvládala. Pak přišel den, kdy jsme zase měly pilates. Už předtím jsem začala cítit jakousi podrážděnost. Když jsem se dala do cvičení, čím dál víc se to stupňovalo. Popuzovalo ho právě to cvičení! Nechápala jsem...
Po návratu domů jsem si vyložila karty, co ke mně cítí. Jak bere to, že si ho nevšímám. Vyšlo mi, že má pro mě a pro to, co dělám, pochopení.
Seděla jsem, koukala ´do blba´ a otupěle si opakovala, že má pro mě pochopení, že chápe, proč to dělám, proč ho ignoruji.
Najednou se to naštvání ve mně vystupňovalo, vybuchlo a já uslyšela slova: „Já ti seru na nějaký pochopení!“
Dál jsem zírala před sebe. To nebyl můj pocit, proto to se mnou nic moc nedělalo. Já naštvaná nebyla. Prostě jsem se s tím neztotožňovala. Brala jsem to v klidu a dál ho ignorovala, jak jsem si předsevzala. Až když jsem si tu situaci později přehrála, rozesmála jsem se tomu. Ten můj klid a do toho jeho výbuch. Nejspíš mu jeho přítelkyně tím svým cvičením lezla pořádně na nervy. Ale soudit jsem nemohla, věděla jsem o nich přece tak strašně málo. A i kdyby – mě se to netýkalo. Tenkrát jsem to ještě holt zvládala.

„Gábi, tak jsem udělala numerologický rozbor jeho data narození. Na jednu stranu je to velmi energický, razantní člověk...“ začala paní Vagnerová druhý den svou přednášku.
„Tak to můžu potvrdit,“ skočila jsem jí s úšklebkem do řeči.
„...ale zároveň je strašně citlivý, snad až přecitlivělý. S takovým mužem se musí opatrně, je hodně zranitelný,“ pokračovala a zároveň mě varovala.
„Jo, včera mě razantně málem poslal do pr... Nebo to bylo citlivě?“ prohlásila jsem ironicky. „Možná to je ta jeho naštvanost, co jste mu namalovala. Leze mu na nervy, jak jeho přítelkyně žije cvičením. To zní fakt pošahaně.“
„To si s ní ale musí vyříkat. Má tam to nemocné srdce... Potlačované emoce mu to ještě zhoršují,“ odvětila s obavami v hlase. „Zjistila jsi o tomhle něco?“
„Hm, je to zajímavý, fakt má nějakou chronickou nemoc srdce. Přišli mu na to před pár lety. Proto se taky tak srovnal, omezil alkohol, skončil s občasným experimentováním s drogami, dal se na zdravější životní styl. Jinak by tady mohl hodně rychle a náhle skončit.“
„No, každý se přece v takovém případě rozhodne pro život a je ochotný pro to udělat téměř cokoli,“ přikývla chápavě.
„Caroline, ta jeho přítelkyně, mu s tím určitě hodně pomohla. Ty jeho známosti předtím byly dost nevyrovnané a většinou hodně krátkého trvání. Snad právě ona mu pomáhá zůstat v jakési rovnováze. Ach jo, tak proč jim teď mám v jejich vztahu strašit?“
Na chvíli jsem se odmlčela. Během vteřiny se mi připomněla má žádost o setkání s mým dvojplamenem a ten sen... Rozčileně jsem se otočila na paní Vagnerovou: „Co když je to ten můj dvojplamen? Bože, to je tak šílený!“
„I to je možné, snad proto tolik souzníte. Moc toho o dvojplamenech nevím. Zkus si o tom zjistit víc. V každém případě ho máš něco naučit a on zase tebe – tak je to v každém vztahu. Holka, ber to tak, že jste si to oba vybrali, souhlasili s tím před vaším narozením. Důvěřuj své i jeho duši. Nenaplánovali byste si to, kdybyste nevěřili, že to zvládnete,“ uzavřela to.
Jen jsem smutně kývla na souhlas.

Hned, jak to bylo možné, našla jsem si na internetu nějaké stránky o dvojplamenech. Tohle byly hlavní znaky:
'Svůj dvojplamen potkáte za okolností, kdy byste romantické setkání očekávali nejméně.
Setkání vám přinese náhlý vzestup energie a stav euforie následovaný hlubokými melancholickými pocity, jako by se vám po něčem hodně dlouho stýskalo.
Budete se potkávat dál za neočekávaných okolností, jako by vás nějaká zvláštní synchronicita pořád vracela k sobě.
Máte pocit, že si na tohoto člověka spíše vzpomínáte jako na někoho, koho jste kdysi znali, než že byste ho postupně poznávali.
Vaše duchovní a citové pouto se intenzivně prohlubuje už v počátcích vztahu.
Oba narážíte na znamení, která vás směrují jeden k druhému.
Někdy v tomto období můžete snadno zaslechnout své dvojče říkat něco ve smyslu: „Jsem tvým odrazem.“
Mezi dvojplameny se zprvu odehraje několik nezapomenutelných setkání, kdy se oba cítí „opilí štěstím“. Zanedlouho poté se ale rozejdou, zaskočeni intenzitou jejich spojení a bezradností, co dělat dál. V této fázi se obyčejně rozdělí na Uprchlíka a Pronásledovatele, ale role se mohou časem střídat. Dvojplameny se od sebe oddělují a pokračují ve svém předchozím životě. Nicméně si stačili vyvinout silné telepatické spojení a pokračují v komunikaci pomocí myšlenek a společných snů. Čím méně se potkávají fyzicky v této fázi oddělení, tím více cítí jeden druhého na dálku.
Oba se budou snažit najít si nový vztah nebo se soustředit na svého stávajícího partnera. Bohužel je to však nedokáže uspokojit – někde v hloubi srdce stále něco chybí.
Mezi dvojplameny existuje zajímavý jev ohledně věrnosti. Mohou se rozejít na dlouhé roky, přesto nikdy nevyprchá pocit, že patří k sobě.
Vztah s jakýmkoliv jiným partnerem v nich vyvolává pocit… nevěry. Vždycky budete mít alespoň slabý dojem, že je tu s vámi někdo „třetí“.
Dvojplameny posouvají naše komfortní zóny až na samý okraj snesitelnosti a naše ochranné stěny pevnosti, kterou jsme si vystavěli, se otřásají v základech.
Dvojplameny budou mít nutkání rychle utéci zpět tam, kde se předtím cítili normálně a v bezpečí, avšak najednou si uvědomí, že jejich stará verze toho, kým byli, než se potkali, už je nedokáže uspokojit. Je to proto, že váš dvojplamen vám ukázal, že můžete být lepší a držet se vašeho předchozího statutu quo, je jako lhát sám sobě.
Oba dvojplameny jsou si pozoruhodně podobní, jak fyzicky, tak charakterově.
Oba dvojplameny cítí jeden druhého na dálku a často mají stejnou náladu a tělesné symptomy. Když jedno z dvojčat trpí bolestí, druhé má podobné fantomové pocity.
Obě z dvojčat cítí hloubku jejich vzájemného spojení a přiznávají, že je mezi nimi něco tajemného, něco, co se nedá zjistit a popsat.
Než je sjednocení možné uskutečnit, je nejprve zapotřebí mnoho tvrdé práce na sobě a svém osobním vývoji. Vnější překážky zabraňující vztahu jsou pouhým odrazem nepřipravenosti dvojplamenů na vnitřní (duchovní) úrovni. Dokud se držíte myšlenky: „On/ona se musí změnit, abychom konečně mohli být spolu“ tak stále ještě nejste připraveni. Blíže ke sjednocení se dostanete, teprve až vy sami se začnete měnit.
Dvojplameny vždy podněcují jeden druhého v dalším vývoji – což je jejich skutečný esoterický cíl. A proto jeden druhému nikdy nedají odpočinout.
Ať už přímo nebo nepřímo, jeden druhému pomáhají pochopit, co každému osobně ještě chybí k dokonalosti.
Dvojplamen nám zprostředkovává vizi a pocit domova, kam se tolik toužíme vrátit. Ale každý tam kráčíme po své vlastní cestě a vlastním tempem.'
Dost toho souhlasilo. A to jsem ještě netušila, co nás čeká dál. Přesto jsem se bála uvěřit...