97. Obřad pro Keitha

Den po Keithovu odjezdu mi od něho přišel stručný mail: “Ahoj miláčku, dorazil jsem v pořádku a setkal se s Kennethem. Brzy zase napíšu. Miluju tě, Keith.”

První týden bez Keitha probíhal celkem klidně. Většinu dne jsem trávila s Avou, dvě odpoledne zasvětila výkladu karet, večer bývala většinou s Míšou a někdy i se Sashou.
V půlce týdne mi od Keitha přišla zpráva plná nadšeného očekávání.
“Jsme s Kenem na cestě k nějakému domorodému kmeni. On už ho párkrát navštívil. Jsou tam ohromně moudří a láskyplní lidé, s velmi duchovním pohledem na svět. Před dvěma roky prý Ken procházel těžkým životním obdobím a právě šaman tohoto kmene mu velmi pomohl touto zkouškou projít a hodně se naučit. O sobě samém. Tak věřím, že i já tam najdu to, co hledám, všechny ty odpovědi na mé otázky. Měj se co nejlépe, miláčku, a neboj se o mě. Miluju tě, Keith.”
Při čtení těchto jeho slov mě mrazilo. Ano, šel si pro své odpovědi. A snad i něco víc...

Tu noc u mě zrovna přespávala Míša i se Sashou. Šli jsme si lehnout docela brzy. Cítila jsem se nějak nervózní, ale připisovala to těm informacím od Keitha.
Rychle jsem upadla do neklidného spánku. Ve snu jsem se ocitla v jakési domorodé vesnici a po chvíli tam našla Keitha. Povídal si se zvláštně vyhlížejícím člověkem. Byl to šaman. Bavili se o nějakém rituálu, který měl Keitha duchovně otevřít... Sílily ve mně obavy o něho. Šaman mu s pomocí Kennetha vysvětlil, že na každého tento obřad působí trochu jinak. V každém případě bude mít pár dní jakési halucinace, ve kterých se mu vyjeví jeho ´démoni´. A on s nimi bude muset svést určitý psychický boj. Postavit se sám sobě v nejčistším světle. Opravdu nelehká zkušenost i pro ty nejvyrovnanější jedince. Nakonec ho ale ujistil, že mu to nemůže ublížit. On, šaman, mu bude dělat průvodce.
Opět jsem propadala potřebě být v tak důležité zkušenosti s ním... Ale vtom se přede mnou objevil ten šaman. Hleděl mi přímo do tváře. Řekl, že musím odejít. Že je to v Keithově i mém zájmu. Pak jako by zamumlal jakési zaklínadlo a já se s leknutím probudila ve své posteli.
Pár vteřin nato vpadl do ložnice Sasha. “Niky, seš v pořádku?”
Posadila jsem se na posteli a rozsvítila lampičku. Vypadal fakt vylekaně. Snad ještě víc než já.
“To nic, jen jsem měla sen...” vysvětlovala jsem ještě s divoce bušícím srdcem.
Rozrušeně si sáhl na hrudník a zakroutil hlavou. “Pěkně divokej sen, to ti teda povím! Myslel jsem, že mám infarkt! Nebo teda vlastně ty...”
Zmoženě si sedl ke mně na postel. “Můžu se zeptat, o co šlo?”
“No, když už seš v tom takhle se mnou...” povzdechla jsem rozrušeně. “Ve skutečnosti to nebyl jenom sen... Objevila jsem se tam, kde je teď Keith a sledovala, jak ho šaman chystá na nějaký obřad. Zase mě přemohla ta potřeba být v tom s ním... Ale pak mě tam vyčuchal ten šaman a pěkně mě odsud vyšoupl. Proto jsem se tak náhle a vyděšeně probudila.”
“Tak to se asi Keith chystá na něco hodně velkého...” konstatoval a s obavami si mě prohlížel. “Musíš mu prostě věřit, že to zvládne sám...”
“Nejde o to, že bych mu nevěřila, jen mám takový svíravý pocit obav, co bude potom, co bude dál...” snažila jsem se mu vysvětlit své zvláštní pocity.
“Niky, pokud to nemáš vědět a vyřešit, jakože to tak prostě vypadá, tak to jednoduše nech být. Jo, já vím, nejde to jen tak hodit za hlavu. Vždyť když si představím, že bys v něčem takovém lítala ty...” Viditelně se při té představě celý otřásl. “Ale bylo to jasné gesto – nemáš v tom být s ním.”
“Jo, jasně, Keith to zvládne. A já taky,” kývla jsem rozhodně.
Sasha mě najednou pevně objal a zabořil obličej do mých vlasů. “Kdyby náhodou něco, jsem tu zase hned u tebe. Příliš mi na tobě záleží, než abych tě nechal udělat nějakou pitomost. A nejspíš to tak má být, proto tě v sobě cítím čím dál víc...”
Pak bez dalších slov odešel zpět do vedlejšího pokoje.