48. V předzvěsti dalšího setkání

Jaké to překvapení – Keith byl nadšený! A požádal mě o svolení udělat z té básně písničku. No, tak jsem mu to teda dovolila.
Také mi přiznal, že má dvě rozpracované písničky, které mi chce už brzy poslat k posouzení.
“Prostě toužíš po hodnocení odborníka. Jsem ale vyhlášený nekompromisní kritik, co nenechá na nikom niť suchou, tak bacha na to! Abys to unesl!” žertovala jsem, když jsme spolu jednoho dne četovali.
“Uh, tak to tě moc, moc prosím o schovívavost, protože jsem teď trochu přecitlivělý,” odpověděl. “Hrozně teskním po jedné nádherné bytosti, kterou navíc děsně baví dělat si ze mě srandu.”
“Tak to já jí zkusím domluvit. A posílám obrovské obejmutí a moooc síly,” odeslala jsem svou zprávu a ukončila ji líbacím smajlíkem.
“Toho si velmi cením,” odepsal obratem. “A mám skvělou novinu – už se rýsuje místo, kde se brzy setkáme.”
“Páni, a kdy se to konečně dozvím? Taky na to budu muset psychicky připravit mé drahé rodiče.”
“Tak už začni, vánoční prázdniny se blíží! Můžu ti zatím jen odhalit, že se s vámi chystáme sejít ve vaší vlasti, ale ne přímo doma...”
“Tebe to fakt musí bavit – takhle mě napínat!” vyčetla jsem mu jeho kličkování.
“Ale to né, to bych si přece nedovolil! Do týdne ti pošlu oficiální pozvání, jasný, miláčku? Tak se nech překvapit a pomalu začni rodiče připravovat na to, že po Vánocích strávíš pár dní na romanticky zasněžených horách.”
“Ty to stejně nevydržíš a prokecneš to ještě dneska,” provokovala jsem.
“Jo, to by bylo dost pravděpodobný, kdybych už jistě věděl, které hory to budou. Ale už tak jsem odhalil dost. Takže můžeš přemýšlet, jaký zimní sport je ti nejbližší. Já mám jasno – sáňky jsou pro mě ideální a vejdeme se na ně oba, chacha!”
“Proti tvému výběru nemám nejmenších výhrad. Budu se těšit a těšit a ještě jednou strašně těšit.”
A Keith to jistě cítil nápodobně. Zbývalo už jen zapracovat na propustce od mamky. Ale jelikož jsem byla hodná holka, navíc plnoletá, nevětřila jsem žádný nepřekonatelný problém.

“Takže pojedeme s klukama na nějaké hory tady v ČR,” vyhrkla na mě nadšeně Rika, jakmile jsme se setkaly.
“Já vím, brouku,” zmařila jsem její naději, že mi překvapením vyrazí dech.
“Pfffr, zase seš informovaná s trapným předstihem,” zašklebila se nakvašeně. “A já jsem tááák doufala, že tentokrát jsem to z Briana dostala dřív jak ty z Keitha...”
“Tak já z něho příště nic tahat nebudu, abych ti udělala radost,” zamrkala jsem na ni smířlivě.
“Hm, beru tě za slovo. Jak je znám, budeš mít nejspíš příležitost v docela brzké době,” zhodnotila to s úsměvem.
“Takže jak budou vědět konkrétní místo, budeš to tady v tý republice vědět jako první,” dušovala jsem se.
“A co Zora a Míša? Musíme zjistit, jak to v tomhle směru vypadá taky s nimi!” napadlo najednou Riku.
“Zora je jasná, tam je to bez debat. Ale nejsem si jistá, co Míša. Sasha ji sice předběžně pozval, ale ještě váhá... Je to teda prý jen přátelské pozvání, ale i tak se ještě nerozhoupala,” zapochybovala jsem s obavami v hlase.
“Však ona se rozhodne správně a my to budeme respektovat, ať to bude jakkoli,” upozornila mě s klidem.
“Jo, máš pravdu. Trvám na svém rozhodnutí, že se jim do toho nebudu plést,” prohlásila jsem tvrdě. “A svému slovu hodlám dostát!”
Krásné to předsevzetí...