40 Moc dobrý plán

Někdo zaklepal. Do dveří nakoukla Soňa a trochu omluvně oznámila: “Nerada ruším, ale už je prý nejvyšší čas připravovat se na koncert. Takže se budete muset na chvilku rozloučit, bohužel...”
“V pohodě. Bude to fakt jen na chvilku!” mrknul spiklenecky Brian na ostatní kluky.
“Jojo, tak si od nás teď, holky, odpočněte a uvidíme se na koncertě,” přidal se pohotově Colin. Políbil Zoru na tvář, stejně jako Brian Riku a Keith mě a poté všichni doslova odhopkali kamsi pryč. Zůstaly jsme s holkama stát s trochu tupými výrazy ve tváři jen ve společnosti Soni.
“Oni kujou ňáký pikle, že jo?” řekla za nás všechny Míša.
“Jo, jsou tak průhledný...” pronesla Zora se smíchem.
“Bude nějaký překvapení, viď, Soňo?” obrátila se Rika zvědavě na Soňu, která se jen výmluvně culila.
“Překvapení mají překvapit, takže se na nic neptejte a běžte si odpočnout nebo něco, než začne koncert. To jest mé doporučení,” řekla jednoduše Soňa.
“Tak teda jó,” souhlasila jsem smířlivě a všechny jsme ji bez dalších řečí následovaly zpátky do našeho přechodného útočiště v hotelu.

“Holky, tak jaký máte z toho všeho pocity?” ozvala se jako první Míša, když jsme na pokoji osaměly.
“Guláš segedínskej, stačí jen zamíchat,” vypadlo ze mě naprosto upřímně.
“Co zas, ty tragéde? Vypadalas vedle Keitha dost spokojeně, tak v čem je to tvý ´ale´?” vyzvídala Rika.
“Keith je v pohodě a řekla bych, že i ostatní jsou v podstatě ´no problem´... Jenom Sasha je prostě... totálně divnej,” vyjevila jsem jim své pocity s nádechem hysterie. “Jak ty to vidíš, Míšo? Jak na tebe působil? Bavila ses s ním nejvíc...”
“Nóóó...” protáhla neochotně Míša a rozpačitě se přitom podrbala za uchem.
“A jéje, to není dobrej začátek,” komentovala to Rika. “Hlavně nadhled, děvčata, prosím, prosím.”
“Ber to v klidu, teda všechny,” ujala se znovu Míša slova. “Budu upřímná, což se ode mě jistě očekává a což je mi také dosti vlastní. Sasha není ve svý kůži. Teda sice ho znám sotva pár minut, když se to vezme kolem a kolem, ale vidím, slyším a taky tuším. Zkrátka a dobře, nebyl z tebe a z Keitha zrovna odvázanej.”
“O čem jste se bavili?” snažila se ji popostrčit ve výkladu Zora. “Leze to z tebe jak z chlupatý deky! Tak už radši kápni božskou!”
“Je to teda jen můj vlastní pocit, nechci vám ho vnucovat a neznamená to ani, že je stoprocentně jistý, ale... podle mě nenašel odvahu jít k Nice přímo tak, jak to udělal Keith. A teď už to nejspíš nedokáže vůbec. On mu nepoleze do zelí. Respektuje tvé rozhodnutí. I přes to všechno, co to s ním dělá,” promluvila Míša jako profesionální psycholog a znalec lidských duší.
“To jsi vydedukovala sama z jeho chování nebo to tak nějak i řekl...?” zajímalo mě.
“Tak půl na půl. A neříkej, že sis taky nevšimla, jak po vás pořád pokukoval,” zašklebila se Míša a vrhla na mě vyčítavý pohled.
“Jo, všimla,” zabrblala jsem neochotně. “Ze začátku se to nedalo přehlídnout... Ale pak už jste se přece bavili docela bezprostředně!”
“No, tak optimistický to zase nebylo, ale během našeho rozhovoru z něho to rozladění jakš takš spadlo. Ona mi ta ingliština občas docela drhla, tak se musel soustředit, aby pochopil, vo co mi jde,” upřesnila to Míša ironicky.
“Nepřeháněj a nepodceňuj se! Podle mě jsi ho prostě okouzlila svým šarmem,” zamrkala jsem na ni šibalsky, a pak se jí už s vážným výrazem ve tváři zeptala: “Jak na tebe vůbec osobně zapůsobil? Víš, jak to myslím...”
Míša protočila oči, ale pak mi přece jenom odpověděla: “Jo, je moc milej, správně tajemnej, prostě moc fajn kluk.”
Zora se začala poťouchle usmívat a pronesla: “Ani nevíš, jak to ráda slyším! Vždyť by to bylo tak smutný, kdybyste vy dva zůstali bez závazku, když jsme se my ostatní tak pěkně napárovali.”
“Tak to prrr! Mezi námi nic není! To aby bylo naprosto jasno! A já si ani nehodlám začínat něco s někým, kdo nemá pořádek ve svých citech ve vztahu k někomu jinýmu. A už vůbec né, pokud je ten někdo moje vlastní sestra,” zchladila ji tvrdě Míša.
“Máš pravdu,” vzdychla jsem. “Taky bych vás dva viděla moc ráda spolu, ale mám vás oba příliš ráda, než abych chtěla přihlížet, jak jeden z vás tomu druhému ublíží. A už vůbec ne kvůli mně.” Na chvíli jsem zmlkla, a pak s jistotou prohlásila: “Promluvím si se Sashou. Věřím, že si dokážeme udělat jasno.”
“Víš jistě, že to chceš udělat?” zapochybovala Rika.
“Ano, to jsem,” odpověděla jsem rozhodně. “Snad k tomu bude nějaká vhodná chvíle dřív, než budeme muset odjet.” Holky jen souhlasně kývaly hlavami. “A teď už... hurá na přípravy na to super šou! Je čas se bavit! Řešit budeme něco zase až poté, co si pořádně vyčistíme hlavy. Takže dneska hodlám řádit!”
“Jojda, to zní super bláznivě!” chytla se toho hned Míša. “Dneska večer si pořádně zablbneme, jasný?”
“Nadšeně souhlasím!” zavýskala Zora a Rika se hned přidala: “Jó, dneska večer nic neřeším a pařím!”
Kéž by to bylo tak snadné...