41. Rozplynout se na věčnosti

Někdo zaklepal. Soňa nás přišla odvést na koncert.
Protlačily jsme se do haly. Byl to fakt blázinec. Dostaly jsme místa hned před pódiem a prostor kolem nás se začal pěkně rychle zaplňovat.
“Holky, né, že bych čekala, že bude nějaký problém či co, ale budu tady s váma celou dobu. Takový váš anděl strážný na tenhle večer,” oznámila nám Soňa s úsměvem.
“To zní dobře! Jakože sme fakt hustě VIP hosté s vlastním bodyguardem!” zakřenila se Míša spokojeně. “Jen mám tak trochu obavy, co bude obnášet ono překvapení.”
“Tobě to pořád nejde z hlavy, co?” zasmála se pobaveně Soňa. “Ale nejspíš v tom budete všechny, že jo? Podle mě to bude příjemné překvapení, takže nenechte nic kazit tyhle úžasné chvíle.”
“Hned jsem klidnější,” pronesla trochu ironicky Míša.
“Řekly jsme, že nebudeme během koncertu nic řešit, pouze si užívat!” připomněla jí tvrdě Zora.
“No jó, porád...” zabrlala Míša potichu.
“Nebojte, ono to z vás všechno za chvíli spadne. Až se tady rozprostře ta povznášející atmosféra, hodíte všechny starosti za hlavu. Věřte zkušenému účastníkovi,” ujišťovala nás dál Soňa.
“Jejda, to zní tak trochu ulítle...” zasmála se upřímně Rika.
“To zní hodně ulítle! Ale jelikož všichni tak jaksi víme, jaký to je, být omámená hudbou, tak v podstatě rozumíme, co nám tady Soňa naznačuje. Takže prostě neřešit, ono se to samo vyřeší a naše nitra se sama uklidní,” uzavřela jsem to jasně.
A pak už jsme se každá sama ponořila do vlastních pocitů a myšlenek až do zahájení koncertu.
Nástup byl pompézní a kluci ve stejném duchu také pokračovali. Ta kouzelná atmosféra by musela strhnout snad každého. Naprosto jsme si to s holkama užívaly.
A pak přišlo to překvapení – očekávané a obávané zároveň.
“A teď si dáme jednu kouzelnou, romantickou písničku, ke které si přizveme, troufnu si říct, stejně kouzelné hosty! Při písničce Nejmocnější bohyně si dovolujeme poprosit o asistenci čtyři pro nás velmi vzácné a úžasné bytosti, které nám byly a doufám, že i nadále budou, mocnou a nádhernou inspirací! Pozvěme a přivítejme tedy na pódiu Mariku, Dominiku, Míšu a Zoru!”
Zůstaly jsme s holkama stát jako přikované. Ani jedna z nás nevypadala, že by měla zrovna potřebu hrnout se na pódium.
Soňa nás povzbudivě pobídla: “Holky, přece nejste takoví srabi! Běžte a prostě si to užijte!”
Rika mě chňapla za ruku, já udělala to samé s Míšou, ta už tak nějak automaticky stáhla i Zoru a... šly jsme do toho!
Poslušně jsme vycupitaly na pódium a kluci se nás okamžitě ochotně ujali. Snad měli ještě trochu strach, že by si to některá z nás mohla na poslední chvíli rozmyslet.
“Je vám jasný, že s tímhle bysme předem nesouhlasili,” procedila jsem skrze zuby.
Brian se pobaveně uchechtl: “Jistě, ale věřili jsme, že takhle nás v tom nenecháte.”
Riku si vzal k sobě Brian, Zoru Colin, mě Keith a Míšu Sasha. Zazněly první tóny a kluci pro nás začali pět, jakobychom byly opravdu ty nejmocnější bohyně v jejich životech. A snad to tak vážně cítili. Jejich přednes byl tak hluboce upřímný, srdečný.
Bylo to naprosto kouzelné. Keith kolem mě tančil, občas se mnou udělal nějakou tu otočku, hladil mě po vlasech a po tváři, pak se mi hluboce zahleděl do očí a na závěr písničky mě dokonce políbil... Byla jsem v sedmém nebi. Věřila jsem mu všechno, co mi říkal svými gesty, vyjadřoval skrze slova té písničky. Stvořil ji pro mě, zpíval ji pro mě, vyznával mi lásku tím nejnádhernějším způsobem.
Doznívaly poslední tóny a Keith mě láskyplně objal. Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, kolik párů očí nás sleduje, kolik srdcí nám závidí, co si kdo o nás myslí... V ocich se mi leskly slzy a srdce bušilo tak divoce, vášnivě... pro něho. Měla jsem pocit, že právě v tu chvíli bych mohla smířeně zemřít. V lásce, s radostí, s pocitem naplnění. Rozplynout se na věčnosti... v jeho náruči.