30. Spojeny něžnými pouty...

Michal nás vysadil tam, kde nás toho dne nabral a poté smířeně odjel. Ještě mi dal svou mailovou adresu s prosbou, jestli bych mu mohla udělat kompletní horoskopický výklad. A slíbili jsme si, že zůstaneme stále ve spojení.

Prázdniny skončily a kolotoč školního roku se opět roztočil. Míša nastoupila do čtvrťáku a my s Rikou jsme se daly do studia angličtiny na jazykové škole. V podstatě jsme byly navýsost spokojené – jazykovka nás totálně naplňovala. Vybrušovat naši angličtinu k dokonalosti, to mělo úžasný smysl pro naše budoucí plány. Smysl, který jsme si jasně uvědomovaly.

„Holky, to byste nevěřily, co se mi dneska stalo ve škole!“ přivítala nás poněkud neobvykle Míša, když jsme se sešly po prvním dni školního týrání.
„Budu hádat,“ přihlásila se o slovo Rika. „Nabídli ti, že tě budou i tento rok mučit otravnejma kecama a docela nepodstatným učivem.“
„Hele, vážně, jde o něco hrozně důležitýho!“ poskakovala po pokoji celá načepýřená. „Je tady! Je tady! Je tady!“
„Docela omezená slovní zásoba. Tedy chci říct, že z ní je mi jasné akorát to, že ti už první den leze škola na mozek,“ vložila jsem se do toho ironicky.
„Tak dost! Je tady ta holka! Jsme kompletní!“ vyrazila to ze sebe najednou Míša a do tichého pokoje zaznělo jen dvojité: Cvak! Cvak! Mně i Rice spadla čelist. Tedy ne doslova, ale kdyby příroda neměla tak dokonale zajištěnou festovnost našich pantů... nevim, nevim.
„Opakuj to!“ vydala ze sebe Rika krátkou větu, která i přes svou délku dokázala přejít pomalu celou stupnici až po ten nejvyšší možný tón.
„Opakovat! Opakovat!“ začala Míša opět skákat po pokoji jako smyslů zbavená.
„Neblbajs, ségra! Tady končí všechna sranda! Vybal, vo co de!“ snažila jsem se ji přivést k rozumu.
Hodila po mně ten svůj ´americkej úsměv´, ve kterém odhalila své dokonalé zuby, a bez dalších průtahů nám nečekaně stručně sdělila svůj zvláštní zážitek: „Přišla jsem do školy, představili nám novou spolužačku Zoru, na první pohled zvláštní stvoření s krásnýma ohnivýma, kudrnatýma vlasama. O přestávce jsme se s ní všichni seznamovali. Mimochodem jsem se jí zeptala, jaké má hobby a ona mimo jiné zmínila zájem o tajemno, především o vykládání z karet a minulé životy. Nato se mě zeptala, jak bych tipla, že se jmenovala v předchozím životě. Trochu mě to zaskočilo, ale díky tvé ´škole´, Nikouši, to nebylo až tak fatální. Při vzpomínce na tebe mi taky hned vytanulo na mysli tvé oblíbené jméno: Sára. Tak jsem ho jen tak ze srandy tipla. No, a světe, div se, právě takhle se prý Zora jmenovala v minulém životě! To už mně začalo bejt podezřelý, prostě jsem začínala něco čut! Navrhla jsem jí, ať si sedne ke mně do lavice a po škole jsme v naší zajímavé debatě pokračovaly. Svůj minulý život prý zná díky jakési regresi, kterou nedávno podstoupila. Máte ještě nějaké otázky?“
„Hotovo, mám dost,“ hlesla tiše Rika.
„Řekla ti ještě něco z toho svýho minulýho života?“ optala jsem se náhle plná duchapřítomnosti.
„Ne, to jsme nechaly na odpoledne,“ zakřenila se vesele Míša.
„Na jaký odpoledne?“ kvikla Rika.
Jako odpověď se jí ozval domovní zvonek.
„Tohle odpoledne při její návštěvě u nás,“ zamrkala na nás významně má drahá příbuzná a ´letěla´ dolů otevřít.
Zora si s námi hned padla do noty. Po pár minutách jsme si připadaly jako čtyři svorné sestry znající se již od narození.
„A teď nám ještě řekni, jak to bylo s tou regresí,“ navrhla zvědavě Rika.
Zora roztržitě potřásla hlavou, až se jí kudrliny rozevlály do všech stran, nasadila tajemný výraz a přiznala víc, než jsme čekaly: „To, co vám teď řeknu, je tutovka! Mám to potvrzený i podle karet, které mimochodem už pár let s úspěšnýma výsledkama vykládám. Tak tedy v té regresi jsem se dověděla, že jsem se narodila jako jedna z dvojčat, mé jméno bylo Sára a mé sestry Sandra. Můj život nezačal vůbec slibně. Hned zpočátku jsem jasně cítila ve svém okolí chaos a hrůzu, nad nimiž se snažil převládnout nesmírně krásný cit – láska mé matky a otce. Nicméně velmi rychle jsem začala vnímat silnější a silnější nenávist kohosi blízko... Byl to muž po matčině boku, ne však můj otec. A právě tohle zjištění vedlo k tomu nejhoršímu, co jsem jako ještě malé novorozeně zažila – násilná smrt mé sestry, otce i matky, já sama jsem jen těsně unikla...“
„Ty, nedalo by se to teď říct trochu jasněji, jako když vyprávíš cizí příběh, se jmény, jenom fakta... Chápeš, jak to myslím?“ poprosila zmateně Rika.
Zora se chápavě usmála a vyhověla jejímu přání: „Tak tedy byli dva milenci, kteří prožívali něco, co nejde popsat slovy dostupnými nám, lidem... Avšak mezi jejich lásku vstoupil někdo třetí, bratr toho muže, který se do té dívky zamiloval také... Byl mocný, příliš mocný, takže se mu nakonec povedlo je od sebe odtrhnout... Avšak měl její tělo, ale ne její duši. Její láska patřila dál tomu prvnímu... Přestože se stala jeho ženou, rozhodla se porušit slib, ke kterému byla před otlářem přinucena, a stýkala se s tím, komu její srdce patřilo bez nedůležitých obřadů a lejster. Jejich láska stvořila mě a mou sestru. Matčin zákonný manžel se však zanedlouho po našem narození dověděl strašnou pravdu a...“
„A co? Jen tak je všechny zabil? Jaktože tys přežila?“ snažila se ji popohnat k rozuzlení netrpělivá Rika, zatímco mě mrazilo po celém těle. Měla jsem nepříjemnou předtuchu...
„Ano, nejdřív zabil mou sestru, otec zemřel při zoufalém pokusu o její záchranu. Pak se chtěl zbavit mě...“ pokračovala smrtelně bledá Zora, před očima živý obrázek těch krutých událostí. „Ale na scénu vstoupil ještě jeden bratr těch dvou a pokusil se tyranské konání svého sourozence zastavit. Podařilo se mu to ale jen částečně...“ Její oči se zalily slzami, když vyslovovala tu krutou pravdu: „Zachránil už jen mě, ostatním již nebylo pomoci...“
„Jak si jen mohl vzít na svědomí tolik životů...?“ rozbrečela se Míša, naplněná tímto příběhem až po okraj své duše. Vždyť se jí tak hluboce dotýkal...
„Jména, Zoro, prosím tě,“ hlesla jsem s pohledem upřeným kamsi z okna do oblak. „Řekni jména, ať je to všem jasné.“
„Nika už ví, o co jde, ale přesto zrekapituluju to, co mi potvrdily i tarotové karty,“ zachmuřila se Zora ještě víc a obrátila se na Míšu a Riku, které jí přímo visely na rtech a hltaly každé její slovo: „Můj otec se jmenoval Alexander a matka Nicoletta.“