200km do Tarify

Pod nohama se zvedá prach
a na botech uvázne špína.
Jen neměj chlapče žádný strach,
Však je to hlína
a navíc už chytá tě slina.

"Pro trochu vzrušení
šel bych až na kraj světa"
Moment, vždyť já tam jdu !
To je ta určená meta.
To je, co tě duševně živí už léta.

Je fajn být připraven a mít platný doklad,
ale teprve samotné prekážky,
jsou ten opravdový poklad.
Jako pocit, že se zúčastníš roztržky,
že dostaneš od života do držky.

Jsou to kameny v horách
a nekonečné stopy v písku,
puchýře, otoky a sem tam klíště.
Možna se to nevyrovná nedělnímu řízku,
ale já si stejně vždycky řeknu: "kdy zas příště ?"
Vždyť svět je jen jedno veliké hřiště.

A já chci si hrát,
poznat všechno, co tenhle svět skýtá.
Chci si přát, dávat i brát,
A vidět, jak na grilu děla se kýta.
Vždyť potěšení se přece neodmítá.

Putovat světem je velká paráda,
ale být naživu, to je největší terno.
Je to jak velká zoologická zahrada,
i když často zapomínáme, že je úplně jedno,
jestli jsi žlutý, bílý anebo natřený na černo.

Lidi jsou kurvy, tak to je a tak to i bylo,
ale i kurvy jsou lidi a do těch se nestřílí.
Však jít domů ještě nikoho nezabilo.
Sednout si k rodině a neřešit rozdíly,
aspoň na pár životů anebo aspoň na chvíli.

Stejně všichni sejdem se v cíli.
Možná pro každého je ten cíl jiný,
ale vždycky chce to kus síly.
Obětovat kus dřiny
a objevit v sobe něco,
co zbaví nás duševní špíny.

Cesta, v podstatě kamkoliv,
je o opuštění komfortní zóny
a zvládne to kdokoliv,
kdo chce vyzkoušet nové života tóny
a ochutnat zas jinde makaróny.

Děkuju všem za lajky a taky komentáře.
Děkuju za vaši podporu v putováni.
Ať už děláte pravníka nebo popeláře
přeju vám ať nezůstane jen u sledování,
protože vzpomínky zůstanou pod kůží
jako nejlepší tetování.