21. Měl bych v tobě tolik, všechno... příliš

Když jsem ráno dorazila do Michalovy chaty, jeho malá sestřička mi oznámila, že někam odjel a nechal mi vzkaz. Pomalu jsem se šourala zpět do naší chaty probouzejícím se lesem a přemýšlela. Ve vzkazu stálo, že se omlouvá, jak se včera večer zachoval, ale nedokáže se mi teď podívat do očí a omluvit se osobně. Odjel za tím mužem, co kvůli němu ochrnul a věří, že na něho nebudu myslet ve zlém, protože je mi za tolik věcí dlužný.
'Přemýšlel jsem, proč mi Vesmír nedovolil získat tvoji lásku, a pak jsem si uvědomil, že už zase chci mít moc a zapomínám, jaké to je, nemít vůbec nic. Dala jsi mi své znalosti, svou duševní sílu a já chtěl stále víc a víc. Bylo to ode mě sobecké – dala jsi mi víc, než jsi musela. Podělila ses se mnou o své zkušenosti a znalosti, nabídla jsi mi přátelství... Byl jsem zaslepen tvou štědrostí a doufal v další a další hodnoty, kterých tolik vlastníš. Ne, já vím, tys mi přece dala lásku, máš mě ráda jako kamaráda a to je někdy víc než milostný vztah. Proto se ještě jednou... co jednou, stokrát omlouvám, že jsem tě včera opustil v pochybnostech. Ale nelhal jsem, vím, kdo je ten muž, kterého hledáš. A vím, že ho najdeš. Ne hned, ale co se týče lásky, čas nehraje roli. Ano, znáš ho i ty, setkala jsi se s ním, ale než dojdete společného štěstí, čeká tě mnoho důležitých úkolů a zkoušek a především se musíš osvobodit. To, co pak získáš, je ten nejkrásnější a nejzaslouženější život, jaký můžeš mít. Který však nikdy nebudeš žít jen pro sebe. Máš úžasný dar rozdávat s láskou to, co máš – sama sebe, svou lásku, své znalosti, své zkušenosti... A to je to, co tě vždycky bude naplňovat, to je tvým smyslem života... a vlastně všech lidí na světě – jen na to musí přijít. Všechno, co si tvoje duše naplánovala, zvládneš – máš tolik síly, tak mocnou boží ochranu, tolik lásky...
Jak vidíš, můj dar se mi začíná vracet – dnes v noci jsem viděl tvou budoucnost. Jsem rád, že se ti mohu alespoň trochu odvděčit, Niko. A ještě jednou promiň, že jsem zmizel tak narychlo – dosud si nejsem jistý svou silnou vůlí. Kdybych zůstal, možná bych se neovládl. Chtěl bych tě vlastnit. Miluji tě! To, jaká jsi... Měl bych v tobě tolik, všechno... příliš. Vím, že chápeš mou složitou situaci a můj odchod byl tím nejlepším řešením. Přeji ti mnoho sil, plno skvělých lidí, kteří ti budou dodávat odvahu a kteří ti budou stát za to, abys jim pomohla, vydláždí tvou cestu k naplnění tvého osudu a ty zase jim... Jsem hrdý na to, že i já patřím mezi ně.
Mám tvé číslo a budu tě informovat o mém úspěchu. Jsem na cestě k tomu muži, co byl nástrojem mé první zkoušky a doufám, že nám toto setkání oboum hodně dá.
Tvůj Michal
P.S.: Nemohu ti říct, kdo je ten ´tvůj´ muž. Je to naše společná zkouška – já musím dokázat neříct ti to a ty nevyzvídat :-) Vím, že stejně jako já chápeš, že by ti to jen uškodilo – ona zkouška by ztratila svůj smysl, svou hloubku. Ach jo, jak si ten osud umí s lidmi zahrát...'
Tak takhle vypadal Michalův upřímný dopis. Moc jsem mu přála, ať to všechno zvládne, že je to opravdu moc dobrý člověk. Nikdo není svatý, každý máme své chyby, ale o to cennější je pak naše lepší osobnost, kterou si máme šanci každý vypěstovat z toho svého starého já. Pro sebe, pro své nejbližší, pro celý svět.