přidáno 10.04.2022
hodnoceno 6
čteno 505(6)
posláno 0
Já potají jen láskou zmíral,
z očí mi pršel slaný déšť,
jak dřevo v lese jsem dospíval,
co bylo, bylo, vem to nešť!

Srdce mé plní láva touhy,
jenom tu dívku chci mít rád,
za jeden její úsměv pouhý
cokoliv ochoten jsem dát.

Však ona skrze mne se dívá,
že existuji, neví snad,
stříbrná vlnka moje snivá,
o níž si smím jen nechat zdát...

Netuší nic o mojí vášni,
co najevo se zdráhám dát,
jsem pro ni vzduch, však co je zvláštní:
Vzdor tomu nechci snů se vzdát!

Tak láska dál mé srdce trápí
a tváře mi slaný déšť skrápí...
přidáno 12.04.2022 - 21:08
slavek: Jsi zkušený muž, Slávku! ;-)
přidáno 12.04.2022 - 19:13
Bože, jak dobře to znám. Je to ta mnohdy nevyhratelná válka mezi hlavou a srdcem, ve které ta pumpička tak často vítězí...
přidáno 11.04.2022 - 21:32
Miňko: Díky! :-)
přidáno 10.04.2022 - 10:29
Líbí..
přidáno 10.04.2022 - 10:09
Dandy:
Mnohem víc je v srdci máme,
často však to ukrýváme...
Díky!:-)
přidáno 10.04.2022 - 09:44
Nekdy se jen oknem zdáme
Jsme proně pouhé nic.
Však v srdci máme.
Mnohem víc.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já potají jen láskou zmíral... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : A smích můj o skřivánku sní...
Předchozí dílo autora : Naposledy svítá v Ráji...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming