Trojka ve vířivce i v krvi / Muzejní noc část druhá

A tak tam jdeme. Mezitím dopíjíme kofolorumíka. Kupujeme u ťamíka litr vodky, cigára, havliky a za chvíli zvoníme na kámoše Evžena.
Kámoš Evžen nám za chvíli otevírá vrata jako kráva, podáváme si ruce, teda spíš raparsky ťukáme, lezeme dovnitř a za sebou necháváme ležet noc na lavičkách.

Po secesním schodišti lezeme pomalu do úplně nejvyššího patra. Funíme jak po běhu Terryho |Foxe. Evžen vypadá střízlivě, my naopak nalitě. Takový ten pocit, kdy si myslíte, že jste celou dobu ještě na míle daleko od opilosti a najednou vstanete face to face střízlivému.
Plesk.

Celý váš střízlivý svět se pak zbortí jako pyramida z lahváčů a že je to opravdový kravál, tak o tom žádná.

Ale to už sedíme na terase, pokuřuje se, Evžen si dává velký hlt vodky a vypravuje storky. Kecá a kecá. Samý supr věci, snad moc nekecá.
Evža je takový krapet zavalitější plešatý týpek, něco přes třicet. Kdysi nejspíše cvičil, teď se to celé nějak zdrclo a rozlilo. Je to takový ten typ, co si to určo ulehčoval různou chemií. Teď dělá v zastavárně a ani nám nemusí říkat, že si tam vydělává královsky. Jeho podkrovní apartmá mluví totiž samo za sebe. Sic teda bez vkusu, ale je to luxusní nevkus a tak se dá ledacos prominout.

Právě nám ukazuje záznam z video kamery s nějakou postarší fetkou. Tu vyhodil s nějakou kradenou elektronikou. Teda jako to kradené zboží by mu nevadilo, ale ten smrad, to teda ano a jako vocaď pocaď.
Fetka nadává, buší mu do výlohy, nakonec stahuje kalhoty dolů a chčije mu před dveře. Po chvíli odchází a nechává za sebou dobrou kaluž chcanek. To víte, že to Evžen nešel vytřít a tak dále vidíme jednoho klienta za druhým, jak do kaluže lezou a nechávají stopy po celé prodejně. No rozhodně se chlapec v práci nenudí.­ Nakonec se to všechno vsákne.

Pavel s Evženem lezou dovnitř a pouštějí si nějaký svoje historický týdejnž pecky na youtube. Vypadá to, že to jde tak nějak prozatím mimo nás.
I když Bloodhound Gang je teda sakra lákavá klasika.

„You and me baby ain't nothin' but mammals
So let's do it like they do
On the Discovery Channel..“

Broukám si ale pak…

Ale pak to zabíjejí nějakým ibizským housem a vzpomínkami na propařený léto.
Kecáme, jíme havlíky, točíme vodku a koukáme naokolo. Vířivka je pod plachtou a vznáší se nad ní oblaka páry.
„Evžo, ta výřivka je funčkní?“ ptá se Natál.
„Jasně, stačí jen sundat plachtu.“ ale to si to k ní už míři, sundává plachtu, jde k nám a vysvětluje nám k čemu jsou ty dva čudlíky na ovládači.

Holky si přihnou ještě z láhve a zvědavě se ubírají k vířivce.
Tak nějak se domluvili pohledem a na podlahu padá jeden kousek oblečení za druhým. Koukáme na to všichni chlapi jako opaření a oproti našim odhadům na zem dopadá jak vrchní, tak i to prádlo spodní.
Jedno je jisté Macire vypadá v tom měsíčním světle a nad doutnající vířivkou jako africká bohyně. Přísahal bych, že se od jejího ebenového těla odrážejí paprsky měsíce. Více toho nevidím, je to jedna z těch chvíli, kdy se proklínám za to, že jsem si doma nechal dioptrické brýle. Jsem debil, nenosím je a tohle je dobrá lekce, na 10 m teď vidím fakt hovno.

To Natál nám v tomhle šeru svítí o dost více. I na tu vzdálenost několik metrů vidím, že má bradavky hezky ztvrdlé. Je to ze zimy či z atmošky, kterou si holky vykouzlily? Nejspíše obojí.
Skáčou do vody a tvoří v ní dobrej jing jang. Jak tenhle klišé pojem nesnáším, tak tady to je výstižné. Ale taky třeba babiččina mramorová bábovka. Snědá Macire a bílá Natál jsou ve vířivce a tvoří spolu babiččinu mramorovou bábovku.
Chlapci si sedli ke mně na terasu, aby byly celé téhle podívané blíže, kecáme jakoby se nic zvláštního nestalo. Však normálka, to si jen dvě kočky vegetí ve vodě.

Život je krásný.
A nahota není hřích.
Žijme jak se nám zlíbí.
Dnešní večer je průsečíkem všeho.

Poslední havlik, lok vodky, pohled na vířivku se mi začíná kolébat zprava doleva a zleva do prava.
Je to jasné, jsem nametený, však to je dobře, proto se pije ne? A nejsem v tom určitě teď sám.
Holky se přestaly usmívat, nějak zvážněly a i v tom mém houpavém pohledu vidím, jak se k sobě přibližují a za chvíli už jsou v sobě. Rty na rty, jazyky se proplétají a prsa jsou pevně přitisknutá k sobě. Ok tak tohle je mnohé, ale babiččina mramorovaná bábovka teda ne.
Na chvíli se rozhostilo takové ticho, že slyšíme jen mlaskání polibků.
„Tak holky si to umí tedy užít.“ řekl celkem zjevnou věc Pavel.
Po pár minutách líbání a bůhví čeho ještě, protože více jsem neviděli, na nás holky zavolají:
„Kluci, však pojďte taky do vody.“
Moc nad tím nepřemýšlím a hned se zvedám ze svého prosezeného místa a beru sebou drinky, které jsem mezitím stihl holkám prozíravě namíchat.
Házím pohledem na mé spolusedící kumpány.
„Však tam se všichni nevlezeme, já tu mám vířivku pořád, užívejte.“ odpoví Evža.

Jakože cože.
„V pohodě, já nemám plavky.“ odpoví Pavel.
Jakože cože.

Na chvíli se nad tím pozastavím, jen jestli mi něco neuniká, to ale bylo fakt jen na chvíli, udělám s drinky pár rychlých a vrávoravých kroků a hned jsem u toho hypnotického místa.
„Holky tady jsem vám přinesl džus s vodkou.“ podávám jim je a ťukáme si. Nikdo neříká na co, ale tak nějak tušíme, že na následující chvíle.

Holky jsou vysmáté, vypadaj fakt zrelaxovaně a vůbec neřeší tu kosu naokolo.

„Tak pojď k nám.“ prohodí Natál. Macire nic neříká a jen se potutelně usmívá.
Podívám se zpět na chlapce, vidím blbě, ale i přesto vidím, že mají pusu dokořán a jsou poticho.
„Jasně, jdu.“ odpovídám a sundávám si oblečení. Kosa jako kráva.
Zadumám se jestli si nemám nechat aspoň ty trencle. Ale to by byla vlastně dost hovadina. Holkám se tak nabízí pohled na moje čerstvě oholené nářadíčko. Kosa ho ještě nezcvrkla a tak po oholení vypadá zas o něco větší než normálně.

Skáču dovnitř a dávám si záležet, aby holky měly mého ptáčka jarabáčka v úrovni očí.
Nořím se do vody a je to boží. Boží horká voda, boží vzduch, boží holky, mé ateistické srdce pookřává. Ještě chvíli a v neděli jdu do kostela.

Každý jsme ve svém rohu jinak kulaté vířivky, když v tom Natál vepluje k Macire, zavěsí se ji kolem krku a doslova hltá každý kousek jejího rtu. Koukám na to jako ve snu, prsa o sebe narážejí a tvrdé bradavky se navzájem mazlí. Mám stojáka jako blázen, když v tom se ke mně otočí Natál a povídá:
„Co se stane ve vířivce jako by se nestalo, dovoleno je vše.“
Vytesat do kamene toto. Osmělil jsem se a jdu mezi líbající se holky.
Za chvíli vidím, že se jenom nelíbají, ale pod vodou taky Macire hladí Natalinu broskvičku. Jako bychom hráli podvodní Activity. Vypadá to, že ji krouživými pohyby masíruje poštěváček. Pak se její pohyb náhle změní a začíná ji šukat prsty. To se Natál už neudrží a z líbání se Macire zakousne do krku a zaúpěje. Pod vodou mě chytá za ptáka a vrazí mi drsný a hluboký polibek. Vůbec ji nepoznávám.

Líbáme se, honí mi ho, Macire ji přitom stále šuká prsty a do toho začne Natál líbat bradavky. Zažívám své poprvé, poprvé natahuji ruku ke kundičce černošky. Už se jí dotýkám, nahmatal jsem asi centimetr širokou čárečku, ale to už mám na jejím poštěváčku. Ďábelsky se na mě zadívá a chvíli přemýšlím jestli vlastně můžu, jestli nejsem až moc drzý a jsem zvaný? Nic však nenamítá a dál se věnuje Natál. Holky se začínají zase líbat. Střídavě líbám krk Natál a pak Macire. Strkám do ní dva prsty a šukám jimi její africkou kundičku, ona mi ho na oplátku místy honí. Je to šílené, nevíme už čí je čí ruka, pusa. Kde je nahoře a kde dole. Vidím jen bradavky, které mám teď v puse, proplétající se jazyky, vzdychání. Vzdychání je všude a jeho plný vzduch. Jako bych Natál poznal už jen po vůni.

Nevíme, co je okolo nás a kde vlastně jsme.
Nevíme, kdo jsme.

Přesunu se za Natál a poprvé do ní vnikám. Je uzoučká, mokrá a chtivá. Doráží na mě a přitom ústy laská bradavky Macire. Ta se přesune za chvíli za mnou, hladí pod vodou naše spojení, užívá si ho a za chvíli mi vlepí malý souhlasný polibek, jakože mám svolení svou holku ošukat.

Po chvíli se každý přesuneme ke svému místu, zhluboka se nalokáme drinku a pak jako v boxerském ringu skočíme proti sobě. Holky si vyměňují pohledy, hlazení po bradavkách a za chvíli polibky. Jsem za zády Macire, svůj tvrdý penis ji dávám mezi její dvě malinké půlky, a jezdím s nim nahoru a dolů.

Je ráno. Otevřu oči a zadívám se, kde jsem. Z počátku to tu vůbec nepoznávám, zkouším zaostřit na nějaké známé věci. Vedle mě oddechuje holka v které bez potíží rozeznávám Natku. Úplně mi vypadl předchozí den. Detaily, které se mi pomalu vybavují mi připadají až moc šílené. Stalo se to? Určitě ne, byl to zas jen jeden z těch snů.
Natál se probouzí, nejdříve se na mě usměje a pak svraští obočí a vidím jak urputně přemýšlí.
„Ono se to opravdu stalo viď?“ povídá.
„Už to tak bude.“ usměji se.
Přitiskneme se k sobě, jsme úplně potichu a snažíme si v mysli vybavit, co nejvíce z předešlého dne.