RD
přidáno 13.04.2021
hodnoceno 2
čteno 587(5)
posláno 0
Jsem složen pak rozložen.
Zubožený pamflet na bytost.
Zříkám se věčné strnulosti.
Jen pár vět, jenom malý skřet.

Setnut, rozčtvrcen asi nepochopen.
Lapen do sítí zesílené trudomyslnosti.
Rozkradnut, uvnitř už nic není, bylo tam?
Jen se ptám ne že bych pohrdal, roztrhal.

Uvržen do vlastní temnoty, nu jak ti je.
Smutno, nevlídnost omotaná kolem mne.
Je jako had občas tě utáhne, kde je smrt.
Odsunut na okraj, krajností kdo odevzdá ho.

Je tu říše ne není v břiše, jak se někde píše.
Cupitám po střepech svého mozku, tak trošku.
Nevnímám bránu svou zavírám, odcházím kam?
Smích jako list už spadnul ze stromu, zetlel už.

přidáno 15.04.2021 - 22:16
Plná zajímavých obratů
přidáno 14.04.2021 - 13:12
Cupitám po střepech svého mozku,.... hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZHMOTNĚN : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : FALSUM
Předchozí dílo autora : PRECIZNĚ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming