|
RD
 14.04.2021 0 599(4) 0 |
Slova padlá na zem.
Rozpuštěný vypuštěný.
Zakletý uzmut a proklet.
Smutný pohled na tvé tváři.
Je tvá, zdá se už rozbředlá.
Ne, ten škleb ne, to měl být smích?
Písmena zavřena na petlici.
Něco by chtěla říci, slova stávkující.
Člověk nebo povyk, pro nic za teskno.
Noci jasné hvězdy tančí tanec věčnosti.
Vnímej píseň, utkvělá jest v monotónnosti.
Zavři svoje touhy na petlice, vykopni vyslyš.
Nejsi více nežli nic, to jsi chtěl říci.
Vezmi lžíci naber nic a ochutnej, jak chutná.
Prostřel prozřel stín pochybností.
Neví už tak nezní je už dutý, pustý.
Člověk, někdo ho snědl téměř, hned.
V zubech ještě kousky mozku.
Tak trošku pomaloučku nesni už.
Už nejsi muž, už jsi kus masa, otesán.
Zač, za to, nesprávné místo v době lovu.
Vezmi kostku je prý i v každém mozku.
Někde jenom trošku, rozšlápnutý hvizd.
Už neříkej nic, jen hledej k tomu všemu klíč.
Je z kostí lidských, lidí kteří už nic nepoví.
Utržený stín bez pána, není už nic, vlit.
Pocity nezní, jen ti před očima mávají křídly.
Cože už nikdy co nebudeš cvok, další krok.
Prosím, nařizuji dnes se budeš postit.
Dnes už žádný člověk, k obědu ne.
Vylit rozlit do dáli kuličku smradlavou si kutálí.
Jaký je to pocit prostě nebýt už nikdy nikde nezbýt.
Nechtěj poznat až to přijde všechno zbude.
Ne pro tebe, jsouc na světě jen na jeden pokus.
V rozpuku ve spánku může přijít, tebe vzít rozpustit.
Rozpuštěný vypuštěný.
Zakletý uzmut a proklet.
Smutný pohled na tvé tváři.
Je tvá, zdá se už rozbředlá.
Ne, ten škleb ne, to měl být smích?
Písmena zavřena na petlici.
Něco by chtěla říci, slova stávkující.
Člověk nebo povyk, pro nic za teskno.
Noci jasné hvězdy tančí tanec věčnosti.
Vnímej píseň, utkvělá jest v monotónnosti.
Zavři svoje touhy na petlice, vykopni vyslyš.
Nejsi více nežli nic, to jsi chtěl říci.
Vezmi lžíci naber nic a ochutnej, jak chutná.
Prostřel prozřel stín pochybností.
Neví už tak nezní je už dutý, pustý.
Člověk, někdo ho snědl téměř, hned.
V zubech ještě kousky mozku.
Tak trošku pomaloučku nesni už.
Už nejsi muž, už jsi kus masa, otesán.
Zač, za to, nesprávné místo v době lovu.
Vezmi kostku je prý i v každém mozku.
Někde jenom trošku, rozšlápnutý hvizd.
Už neříkej nic, jen hledej k tomu všemu klíč.
Je z kostí lidských, lidí kteří už nic nepoví.
Utržený stín bez pána, není už nic, vlit.
Pocity nezní, jen ti před očima mávají křídly.
Cože už nikdy co nebudeš cvok, další krok.
Prosím, nařizuji dnes se budeš postit.
Dnes už žádný člověk, k obědu ne.
Vylit rozlit do dáli kuličku smradlavou si kutálí.
Jaký je to pocit prostě nebýt už nikdy nikde nezbýt.
Nechtěj poznat až to přijde všechno zbude.
Ne pro tebe, jsouc na světě jen na jeden pokus.
V rozpuku ve spánku může přijít, tebe vzít rozpustit.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
FALSUM : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : POTKAN
Předchozí dílo autora : ZHMOTNĚN
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.
