02.04.2021 1 624(8) 0 |
Ztrácím iluzi o tom, jaký jsi člověk. Nalhávám si celou dobu, že vše co jsi řekla, napsala, udělala, bylo opravdový. Říkala jsem si, že nemůžu přeci být takový blázen a vše si celou dobu vykládat od Tebe jinak. Popírám lásku k Tobě, protože se to nehodí, vedle Tebe vždy někdo bude, Ty budeš vždy zamilovaná jinde a ten dotyčný Tě v tu chvíli bude zase zachraňovat a pomáhat Ti utéct od všeho, od bolesti, od lásky, od přátel, kteří byli předtím. Už delší dobu jsem vedle Tebe a vnímám to všechno, to jak se nadchneš a chceš najednou vše spálit.
Mně to tak jednoduše nejde. Celou dobu popírám a říkám sama sobě, že bych k Tobě nic cítit neměla, tvrdila jsem Ti, jak už Tě mám dávno vyřešenou. Lež. Milovala jsem Tě, i když si byla s někým jiným a budeš s někým jiným a někde jinde, milovat Tě svým způsobem budu dál, protože to co bylo na začátku, to jak jsem díky tomu, že jsem Tě poznala, začala zase žít, je důvod, proč já Tě mám hlouběji uloženou. Ale i když jsem potichu, vidím vše, Tvůj Instagram se plní fotkami, které už dávno byly uložené a ty fotky s tím člověkem se kterým už dávno nejsi, se znovu objevily, marně hledám fotku společnou. Takže jsem měla zase pravdu na začátku. Vše co se stalo, bylo a je pro Tebe jednodušší. Já už vedle Tebe delší dobu nejsem a už nebudu.
Je to asi pro mě trošku horší, jen možná dnes, protože je dnešek pro mě výjimečný, nebo by měl být a není díky Tobě. Ztratila jsem iluzi, o Tobě a je to moje chyba, vyzvedla jsem Tě až do nebes, jako bohyni, ale tou nejsi a necháváš za sebou už delší dobu jen bolest. Kéž bych mohla vrátit čas a nepoznat se. Vyhnout se setkání, přátelství, vyhnout se hlavně lásce.
Nechci už si dál hrát na schovávanou, už bylo dost bolesti, ošklivých slov, dlouhých slohů, promlčených dnů, měsíců, nevím, co jsme my dvě pro sebe byly, že jsme si měly na chvilku v životě zůstat, pomoct si a jít dál, mně se těžko odchází od něčeho, co mě dělalo svým způsobem živou, ale já pro Tebe byla tenhle pocit jen chvíli a už je dávno pryč.
A mně už se také rozplynula iluze o Tobě… Už zbývá jen napsat sbohem
Mně to tak jednoduše nejde. Celou dobu popírám a říkám sama sobě, že bych k Tobě nic cítit neměla, tvrdila jsem Ti, jak už Tě mám dávno vyřešenou. Lež. Milovala jsem Tě, i když si byla s někým jiným a budeš s někým jiným a někde jinde, milovat Tě svým způsobem budu dál, protože to co bylo na začátku, to jak jsem díky tomu, že jsem Tě poznala, začala zase žít, je důvod, proč já Tě mám hlouběji uloženou. Ale i když jsem potichu, vidím vše, Tvůj Instagram se plní fotkami, které už dávno byly uložené a ty fotky s tím člověkem se kterým už dávno nejsi, se znovu objevily, marně hledám fotku společnou. Takže jsem měla zase pravdu na začátku. Vše co se stalo, bylo a je pro Tebe jednodušší. Já už vedle Tebe delší dobu nejsem a už nebudu.
Je to asi pro mě trošku horší, jen možná dnes, protože je dnešek pro mě výjimečný, nebo by měl být a není díky Tobě. Ztratila jsem iluzi, o Tobě a je to moje chyba, vyzvedla jsem Tě až do nebes, jako bohyni, ale tou nejsi a necháváš za sebou už delší dobu jen bolest. Kéž bych mohla vrátit čas a nepoznat se. Vyhnout se setkání, přátelství, vyhnout se hlavně lásce.
Nechci už si dál hrát na schovávanou, už bylo dost bolesti, ošklivých slov, dlouhých slohů, promlčených dnů, měsíců, nevím, co jsme my dvě pro sebe byly, že jsme si měly na chvilku v životě zůstat, pomoct si a jít dál, mně se těžko odchází od něčeho, co mě dělalo svým způsobem živou, ale já pro Tebe byla tenhle pocit jen chvíli a už je dávno pryč.
A mně už se také rozplynula iluze o Tobě… Už zbývá jen napsat sbohem
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Iluze : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zapomenout
Předchozí dílo autora : Kruh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.