Unaveně prosí, hledej mě

Zas tolik vášně, vteřiny mlhavého dne
unaveně prosí, hledej mě
nikdo neví ,jen slza chladné
to pláče asi země

Když nahá se promění,v řeku co teče
pocit ustřihne svá křídla
když ale prosí, když tolik pláče
jen z minulosti se všednost zvedla

Poslední pramen, doušek té něhy
jak samotář si sonety píše
jsou dálky, v nás jen břehy
jen clověk je zas tiše

Obrací slovo,sedá si zas
v ta vášni se griluje
z oblaka dýmu,oblak v nás
únavě pekla se vzdaluje

Komu to stačí, bičuje se zdání
pocity své pomoc žadá
provází krůpěje v dálce bloudění
do propasti jen si padá

Chce znovu získat ten pocit
chce znovu život chápat
v tajemných nadějí, neprosit
jen další lásky,Lásky znát

Jen hledat světlo svíce,co plane
jsou dálky co chladně
Zas tolik vášně, vteřiny mlhavého dne
unaveně prosí, hledej mě.