přidáno 29.03.2021
hodnoceno 8
čteno 554(10)
posláno 0
Prsty rozžhavené doruda posledními paprsky
Slunce. Srdce sevřené úzkostí. Končí otázky.
Jen ty, zašeptaná v intimitě vykřičené čtvrti.
Když jsem muž bez polibků života a smrti.
Ta hloupá myšlenka, že dobýt tělo stačí.
Staromodní touha cíl, když se cesty stáčí.
Jen památník srdci zbyl. Dál tisíc zbývá ujít mil.
přidáno 05.04.2021 - 09:43
Miňko: Díky
přidáno 03.04.2021 - 07:17
Líbí...
přidáno 30.03.2021 - 06:31
Psavec: slavek: díky
přidáno 30.03.2021 - 05:27
Těla nedobývat; jen vychutnávat a ctít.
Hezká.
přidáno 29.03.2021 - 22:37
Hezká.
přidáno 29.03.2021 - 21:10
Dandy: vanovaso: Díky za komentář ;)
přidáno 29.03.2021 - 20:35
Tělo pevností se stalo dobytou.
Citů zbylo pár jak kabát roztrhaný.
Hezké
přidáno 29.03.2021 - 15:21
Líbí se mi. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odstíny touhy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Řekni mi
Předchozí dílo autora : Snění skryté v zapomnění

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming