Sněhová vločka

Letím si takhle oblohou.A kolem mě poletuje sputa věcí,co jsou podobná mě.Jenomže kdo,nebo spíš co vlastně jsem??
Možná když se jich zeptám,tak mi řeknou.Všichni jsme stejní a přitom každý jiný.
Zeptala jsem se kdo jsem a on mi odpoveděl,že se jmenuji Sněhová vločka.Konečně jsem tak šťastná.Vim kdo jsem.
Ale on mě pořádně srazil na kolena.Řekl mi ať se moc neraduju.Protože mi hrozí velké nebezpečí.
Ublížímy prý všechno co je teplé.Roztaju prý při doteku lidského tepla.Jedině co ze mě zůstane je kapka vody.
NECHCI UMŘÍÍT!
CHCI TU BÝT!
PROČ JE ŽIVOT NEFÉR?
Co mi teda pomáhá?
Zima.
Chlad.
Takže mám šanci žít?
Aspoň malá naděje.
Jenomže co to vidim??Tam dole stojí dva lidé a líbají se.Podivila jsem se jak to je nádherné.Já asi nikdy nezažiju lásku.
Jenomže co to?Já padám přímo k nim.Nechci!!
Pozdě,to děvče mě chytlo do holé dlaně.
To je můj konec.Naposledy se podívám na nebe.
Pomalu se ze mě stává kapka vody.
Ale co to slyšim??
Prý sem jim přinesla zimu.Jsou prý šťastný.
Teď už mi tolik nevadí,že se změnim,že umřu.Aspoň jsem někomu těsně před svou smrtí udělala radost.
SBOHEM.