Erotika podruhé

Erotika podruhé.

První pokus o vzájemné erotické sblížení nevyšel, my však mladí odhodlaní nic nevzdáváme a snažíme se dále.
Bylo léto, krásný čas všude vše vonělo, zpívalo ptactvo a my zamilovaní toužili po vzájemných objetích, touze po vyšším stupni lásky a tím je milování.
Rodiče nás bedlivě hlídali, takže ani na jedné ze vzájemných návštěv bylo marné se o něco pokoušeti. Číhali jsme jako dravci na svoji vyhlídnutou oběť, až někam zmizí a budeme se moci alespoň obejmout,..
Čekání však bylo marné, jelikož hlídání bylo ostražité a raději si s námi dali kávu a povídali si, než aby někam vyrazili. Dovedete si asi představit, jak nás štvali.
Byli sice fajn, ale všeho moc škodí.
Nezbylo než vymyslet jiný plán.
Nasedli jsme na pincka, to byl takzvaný fichtl – motorka a vydali jsme se směr nedaleký lesík, přibližně třicet km.
Zaparkovali jsme lenivého oře a lehli si pod smrčky.
Nedlouhou chvíli pozorovali oblohu a poslouchali ptačí zpěv. Líbání, mačkání,..když v tom nás vyrušil nějaký kolemjdoucí chlap. Zastavil se nad námi, ušklíbl se a šel dál.
Tak to ne, za chvíli by mohl jít někdo další, musíme se někam uklidit.
Přítel věděl o nedalekém opuštěném stavení, kam jsme tedy odkráčeli.
Pomalu se stmívalo, stihli jsme schovat fichtla do roští a nesměle šli směr dům. No dům, spíše to byla taková ta polorozpadlá chatrč, do které jsme se báli vstoupit, aby na nás něco nevyskočilo.
Má láska mě držela za ruku a vedla pomalu rozprostírající se tmou kamsi nahoru po schodech.
Našlapovali jsme zlehka a opatrně, přeci jenom jsme se trošku báli, jestli tam někdo není.
Uf, konečně jsme zdolali poslední schod, na podlahu položili deku a lehli si.
Oddychli si a nesměle si šeptali slůvka o milování a následném přespání zde nahoře. Střecha byla děravá, pozorovali jsme hvězdy a jako správní milenci hledali malý a velký vůz.
Bylo teplo, po dlouhém naslouchání, jestli není cosi nebezpečného v našem okolí, jsme se konečně odpoutali od všech obav a nic již nebránilo naší lásce.
Letmé polibky, něžná slůvka, hlazení, bylo nám krásně.
Byli jsme téměř nazí a s obavami našeho poprvé se ujišťovali co a jak uděláme, aby z toho nebylo nechtěné početí. S odstupem doby mě až překvapuje, jak jsme byli zodpovědní, vždyť nám nebylo ještě ani sedmnáct let.
Zřejmě nás rodiče dobře vychovali a připravili.
Už už jsme téměř splynuli v jedno tělo, když nám náhle leknutím srdce málem zkamenělo.
Dole v té temné noci cosi zašramotilo, schoulili jsme se k sobě a pomalým kutálením se posunuli kousek dál od schodů, kde jsme chtěli být schovaní.
Bum, bác a už jsme jen řvali!
Nevěděli jsme, že v podlaze je díra a propadli jsme se rychlostí blesku kamsi dolů do starého „harampádí“.
Krve by se v nás nedořezal, potlučení a se zatajeným dechem tam leželi a ani nešpitli.
Čekali jsme, co bude dál, jestli na nás někdo přijde,..
Nebylo pochyb, že tam někdo byl, jenže kdo?
Mohl to být člověk, kočka, krysa, kuna a spousta dalších možností se nabízela.
Jak dlouhou dobu jsme nehybně seděli mezi těmi starými krámy, nevím. Po nějaké době jsme se odvážili pomaloučku zvednout a potichoučku, polehoučku se vytratit ven. Na sobě jen přehozenou deku, která spadla s námi. Oblečení jsme nijak neřešili, jelikož jsme byli k smrti vyděšeni.
Honem jsme nastartovali motorku a ujížděli domů. Žádná hlídka VB nás naštěstí nezastavila.
Z našeho druhého vysněného milování opět nebylo nic a to to tak krásně začalo.
Tak snad příště.