za oknem

bazi

28.01.2021

básně/nemoc, smrt

772(13)

za oknem ve větvích
dvě malé veverky
každým dnem smělejší
pouští se níž
v polibcích utápím
tělo své Adélky
sklání se ke rtům mým
blíže než blíž

za oknem v stromoví
ledňáček cvrliká
nemaje tušení
komu že hrá
v záclonách samoten
naprázdno polykám
s nadějí kreslím si
slovíčko "dva"

za oknem hejna vran
černota v závějích
odletí k nebesům
křičící dým
vzpomínky opíjím
při doušcích posledních
na zdraví neťukám
není už s kým

Komentáře (9)

30.01.2021 - 08:57

bazi

Nine: pokud bych psal v minulosti pouze zábavná rýmovadla, tak bych to tvé zaškatulkování pochopil, ovšem vzhledem k mé univerzálnosti, tedy, že píši pravidelně navážno stejně jako na srandovno, tvé překvapení jaksi nechápu.

29.01.2021 - 22:47

Nine

Hezky to zarezonovalo. Pěkné dílko, tuze pěkné. To bych do tebe neřekla. Tato báseň mě překvapila. Předčasně jsem si tě zařadila.

29.01.2021 - 15:41

bazi

Tak, ona ta dílka, drnkající na smutnou notečku, mají stran vzbuzování emocí přece jen mnohem větší potenciál zarezonovat, že?

29.01.2021 - 10:33

Poezie anonymity

Toliko krásy v toliko smutku.

29.01.2021 - 07:48

DDD

Hrozně se mi příčí říct o takhle smutné věci, že se mi líbí. Ale nepřišel jsem na jiné slovo. Je to strašně dobře napsaný...