Otrok

Cítím se jako otrok svých pocitů,
mávají se mnou jak bouře s lodí,
připadám si chladná, jak bez citu,
stačí málo a mou masku to shodí.

Věčný souboj, co uvnitř zápasí,
vyčerpává tělo a zraňuje duši,
vše se bortí a visí nad propastí,
skočit, jeví se nejjednodušší.

Jak malé dítě, co cítím, to netuším,
tělo pak musí mě bolestí navést,
však jeho řeč činností přehluším,
snažím se jinam pozornost odvést.

Radar na moje pocity je dávno rozbitý,
součástky už se sehnat nedají,
prý si mám postavit jiný - na dožití,
dobré rady, jak na to, se hledají.

Nikdo se nevydal tou cestou nejistou,
kdy jediným vodítkem jsou pocity mé,
zbavit se balastu, přestat být nečistou,
a své srdce zasvětit Bohu, to jediné.