Hasičský bál

Karafiát na stole
a první cenou v tombole,
sada požárních hlásičů,
… ples dobrovolných hasičů.

Velitel v úvodním slovu
popřál každičkému stolu,
i štamgastům u baru
tu nejlepší náladu.

„Ať každý hasí svoji žízeň,“
na čtvrtku zve nejen přízeň,
„a vy kuřáci z vesnice
dbejte požární směrnice!“

Krásné baby
jsou dnes tady,
osamělý jsem tu sám,
však vybranou už jednu mám.

Zvětralým posilněna pivem,
já věděl, že na sebe zbydem.
Do náruče padáš mi,
nevěřím, že nedáš mi.

Pro drink proto rychle běžím,
na bujarou noc se těším.
Tvářím se však nevesele,
když vidím svého velitele.

Pod stolem jsi namol zpitá
a jeho zadek jenom kmitá!
„Nečum mladej, běž se bavit,
tuhle holku nejde sbalit!“

Testosteron v uších hučí,
na podiu hudba skučí,
velitel mi holku vzal,
prdel jsem mu nakopal.

Pak křičím na celý sál,
„už nikdy hasičský bál!“

Na protest doma v světnici
vystříkal jsem proudnici.