Dovolená

Dovolená

Začíná to každý rok stejně, nejprve přemýšlení, plány, zjišťování a chystání se na dovolenou.
To těšení se je ze všeho nejhezčí, takové napínavé, dobrodružné, plné očekávání, jak to všechno bude, zkrátka nepoznané nadcházející tajemno.


Po celý rok šetříme, abychom v létě někam vyrazili, kamsi – kde jsme ještě nebyli.
Nevím, jak vy, ale já nerada jezdím na stejné místo, proto každý rok hledám něco jiného – neokoukaného.
Procestovala jsem celkem dost míst v naší malebné zemi, v krajích, kde je mnoho věcí jinak než v tom našem kraji.
Stále však zbývá nespočet míst, kde jsem ještě nebyla.
Nevím proč, ale nějak moc netoužím jezdit či letět kamsi za hranice naši rodné zemičky.
Stačí mi to zde, stejně nestihnu navštívit všechna ta místa, říkala jsem si při letošním plánování volných dnů.


Přesto však někdy tiše závidím ostatním, že jezdí k moři, do hor apod., ale u mě převládá touha procestovat další kus země České.
Domnívám se, že je v tom kousek vlastenectví, i když tvrdím, že by mi nevadilo žít v jiné zemi.
Pokud bych na to měla dostatek finančních prostředků, času a odvahy bez znalosti jazyka daného pro tu či onu zemi, neváhala bych jet. Kousíček dobrodruha v sobě určitě mám.
Mé srdíčko mi však říká : „ne, ne, budeš doma za svým kopcem a bude Ti stačit poznávat naše krásy vlasti.“
V tu chvíli jde nějaké tiché závidění stranou a jásám nad každou prošlou cestičkou, vyšlapaným kopečkem, vyšplhanou rozhlednou, výhledem do dáli,...

Je v tom kus nepopsatelného, natěšeného dobrodružství, které tak miluji!
Nejradši však mám ty výlety, kdy mohu na daném místě zůstat alespoň 1 – 2 noci, ráno se probudit do nového dne, v klidu posnídat a vydat se na výlet do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Všude tam, kde jsem ještě nebyla, poznávat nová místečka, historii i současnost té doby a místa.
Jistě nejsem sama, takových dobrodruhů je nespočet mezi námi všemi. Znám jich dost.
Adrenalin, který oni milují, mě míjí.
Neumím si představit, že bych šplhala po skalách jako kamzík či vysokohorská koza.
Mám přeci jenom závratě, ale přesto na rozhlednu vylezu.
Stačí mi to, jak to mám a užívám si každou chvilku na vysněných cestách.

Letošní rok zatím převažuje pouhé plánování.
Jsem ve fázi, kdy se blíží druhá polovina roku a já ještě nikde nebyla.

Ptám se sama sebe: „dohoním to ještě?“


Svůj plán již mám, ale nějak nepřichází dovolená, mám moc práce, věčně něco nestíhám a říkám si, že bych si už měla dát tu zaslouženou dovolenkovou pauzu.

Každý už někde byl i když letos většinou jen virtuálně a já čekám na vhodnou dobu. Přijde – nepřijde?

V mezičase jezdím makat na zahradu, ryji, sázím, zalévám a pleji, čekám na úrodu. Vše roste rychleji než jiné roky, pomáhá teplo i občasný déšť. Toť můj sen,..
Mám radost z každého obaleného keříku, stromečku, ze záhonu jahod, brambor, hrášku, rajčat,...

Opět ve volných chvilkách, kdy svačím, trochu odpočívám, hlavou mi táhnou všelijaký nápady, kam pojedu. Čekám samozřejmě na to, až se domluvíme s rodinou, abychom se všichni sešli a dojednali plán „D“ - akci – společná dovolená.
Jenže, táta věčně v práci – je to známý workoholik, nevadí – horší by byl alkoholik.
Starší dítko – dovolená s přítelem, mladší dítko – prázdniny s kamarádkou. Já ve fázi čekání jako na začátku července, pomalu zjišťuji, že doma se zdržují jen naši čtyřnozí miláčci, kteří věrně čekají na příchod paničky. Panička jsem v poslední době pouze já, ta která nakrmí, uklidí, pohladí a mluví s nimi za celou rodinku, která nemá čas.

A víte, kam jsme nakonec jeli?
Chtělo by se mi říci kamsi do míst hodně vzdálených, né však na mapě či globusu, ale na lidském těle, kam často kde – kdo někoho posílá.
Jsem však z těch slušnějších a tak Vám prozradím, že má dovolená se konala na zahrádce.
Samozřejmě, že né na té restaurační, i když nepopírám, občas se tam pěkně sedí a povídá za teplých večerů.
Nikdo neměl čas a já zjistila, že i při práci a aktivním odpočinku, kdy v pohodě a pomalu s rozvahou Pepka námořníka se dá prožít pěkná dovolená.
Pocit vykonané práce, která je tam vidět a úrody, za kterou se nemusím stydět, mě tolik naplňuje klidem a spokojeností, že už ani netoužím někam jet. Prozatím.

Za rok mě to možná přejde a budu opět plánovat rodinnou dovolenku.
Kdo ví?
Všem přeji hezký zbytek podzimu a nadcházející zimy, ať už se někam chystáte nyní anebo později.