Muži jsou z Marsu,..

Muži z Marsu a ženy?

Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše je to pravda?
Něco na tom bude, je to staletími prověřená věc. Kdopak by to neznal a každý s tím máme svou zkušenost.

Když jsme muž nemůžeme být žena a naopak, to je logické. I když?
Jaké i když, jednou je to tak dané a věc pohledu na tuhle problematiku je velmi polemizovatelná.
Nechme ale odborností a vezměme to pěkně z gruntu – od podlahy.
Jasně, že né od Přemka Podlahy, prostě od podlahy. Přemek by nám to taky pěkně vysvětlil – rozebral, měla jsem ho ráda jeho komentáře, ale přeci jen to necháme na vlastním úsudku.

Muž musí býti jiný než – li žena, je to vidět už na první pohled. Je takový mužný a svůj. Žena ta má v sobě něžnou ženskost, zkušenost a pohled na svět hodně odlišný oproti muži.
Muž si ovšem říká to samé a má pravdu. Jsme zkrátka dva protipóly, které se přitahují, ale i odpuzují.
Nebýt mužů, kdo by nás k sobě přitahoval, to opravdu nevím. Mám je ráda, i když mě štvou, pak si uvědomím odkud vlastně jakoby pocházejí a vše je prominuto.

Co dělá muže mužem? Spolehlivost, dané slovo, slib a dochvilnost a spousta dalších věcí, které ho ctí a pro které si našeho mužského protějšku vážíme. Jak moc by nám Ti muži chyběli? Moc, moc a moc.

A žena?
Ta většinou spolehlivá je, ale s tou dochvilností to bývá horší.
Málokterý muž to pochopí, žena se musí upravit, namalovat, navonět, hezky obléci, popřemýšlet, co si bude s oním vyvoleným povídat,...přestane v tom snění sledovat čas a pak ouvej, přijde později než měla. Žena je takový věčný snílek.
Muž má také své sny, ale myslím, že to tolik neřeší a situaci nehrotí. Zkrátka je to pragmatik.
Prostě se oholí, navoní, oblékne a jde. Co bude, pitvá až na místě, stojí – li mu - žena - samozřejmě za to.

Hlavou mu běží myšlenky na přitažlivost, hned potom na sex, které s tím souvisí, později pak na rodinu, jak jí zabezpečí,...
A on za to vlastně ani trošku nemůže. Pokud se nepřetvařuje, nenatřásá jako kohout a ženu tím zcela nezmate.

Žena si maluje své růžové sny a vidí svého vyvoleného muže v trošku jiných barvách, než doopravdy je.
Mám ráda ty muže, chodím s nimi na rande a jedno Vám hned přiblížím :

Domluvili jsme si schůzku po telefonu, v pět před vinárnou. Byl to fajn nápad, nebýt toho, že jsme si nedali kromě kávy jen jednu dvou - decku vínka, ale hned to objednali třikrát. Povídalo se nám krásně, plynule, řeč nikde nedrhla, čas příjemně plynul, my se smáli všemu, co nás napadlo, zkrátka bylo to fajn.
Po dvou hodinách jsme se rozloučili a slíbili si, že za týden se sejdeme zas. Nevím jak můj protějšek, ale já jsem se těšila moc.
Týden se zdál neskutečně dlouhý!
Sešli jsme se podruhé, trochu s ostychem, než jsme si objednali. Co to bude? Zeptal se číšník a koukal na nás velkými kukadly. Dvě vodky, řekl Pavel a než jsem stihla cokoli říct, už byly před námi.
Kopli jsme je do sebe a trošku se opět odvázali. Pavel se mi líbil, já jemu bezpochyby taky. Opět přišel číšník a Pavel už objednával další rundu. Začla jsem si připadat, jako kdybych byla jeho kámoš někde v hospodě.
Řeč už nevázla, bylo nám do smíchu, ale já přemýšlela, jestli bychom se takto bavili i bez alkoholu?
Ale co, mé druhé já odpovídalo, vždyť na začátku je ostych normální, alespoň se prolomily ledy.

Doma jsem však už uvažovala jinak a hlodal ve mně červíček, jestli nepije Pavel víc než jen příležitostně.
Bylo mi hloupé se ho ptát nebo mu to nějak předhazovat. Znali jsme se chvíli. Znali?
Vždyť, jestli mě má tak rád, jak říká, klidně s tím kdykoli přestane. Jak jsem se zmýlila, bláhově jsem si myslela, že ho změním.

Nestalo se!
Nakonec jsme se rozešli a já si uvědomila, jaká byla chyba, že jsem mu hned neřekla, co se mi nelíbí.
To jsou ty naše ženské myšlenky, ideály a sny, že když nás má rád, změní se.

Nezměnil se a já pochopila, že muž je jiný než žena a měnit ho nemá smysl.
Existují samozřejmě i vyjímky, ale muži musí vědět náš pohled na věc hned od začátku. Je nutné jim to otevřeně říct.

Muž nemá rád naznačování, je potom zmatený a neví na čem je.
Známe muže?
Někdy ano, někdy ne.