jako skákající hopík, nahoře - dole - nahoře - dole ... a není na tom zbla smutku.
přidáno 21.08.2020
hodnoceno 3
čteno 777(11)
posláno 0
Vpíjíš se do mne jako zelená do modré na mokrém papíru.
není moc větších krás na tomto Vesmíru.

Temné světlo, řvoucí klid,
vnímám ten pocit, ale nechávám ho být.

...svět svléká mě z kůže a obrací ji naruby.
Obnažená kůže
Duše
Pravda bez/pochyby.
Možná i tak chutná Svoboda.
přidáno 28.12.2023 - 19:50
Možná chutná jen na papíře
někdy ani akvarel nepomůže.
přidáno 28.08.2020 - 16:32
Netřeba louskat. Je to o pocitech - cik cak, vzhůru a naopak.
Fajn.
přidáno 22.08.2020 - 23:19
Pěkné moc, jen hlava má již dnes nemá moc rozlousknout ten klenot vedví.Vždyť oči mé již neví zda bdí či sní.Toto je dnes tečka poslední.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hopík Života : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ja/chtění
Předchozí dílo autora : Nádech.Výdech.

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :
Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming