Poblouznění

Klečím u studánky
poslouchám její píseň
doušky jichž sotva
světlo se dotklo
tiším žízeň
skrze mne pojí se dva světy
stávám se slastí
piji ji v žáru.

Zvuk travou prodíraných těl
otočí mne v šíji
a vskutku na dosah
vstoupí na scénu srna
a potom On-co ??
Jsou v touze slepí ?
Na sebe hledí
vnímám jejich rozechvění.

Po pár dnech jiné oči spatřuji
a na těle se chvěji
tentokrát Já jsem na řadě
v těch zracích vnímám roztoužení
pod lampou v šero jsme zahalení
náruč nabídli si bezejmenní
dva světy v jedno tělo se mění
logika nechápe to sblížení
co bude se dít dál Oni neví.
Prostě paže objali se navzájem.
A rty věnovali si políbení.

Srnec z prvého dění jistě
dočkal se kdesi v trávě
podlehl rytmu přírody doufám hravě.
Mně mobil v kapse zvoní
domů povinnost mě honí.
Políbím jí letmě skráně
vděčně loučí se Naše dlaně.
Být člověkem je někdy hloupé
Na city jsme duše skoupé.

Hledat se nejspíš půjdeme
pokud se potkáme ,snad...
bez konvencí ale i bez mobilu
příště budeme.
Dvě scenérie se tak spojí
každý svůj díl něhy těly dojí.
Skrze Nás protkli se dva světy
cizí oči na to hledí.