přidáno 08.07.2020
hodnoceno 8
čteno 568(17)
posláno 0
Stojím na kolejích,
po kterých vlak už roky nejezdí
a přemýšlím, kde je asi jih,

kráčím po ulici,
avšak jedině podél zdí,
část mě se totiž ztratí v nich,

dělám, co potřebuji,
nechci v sobě totiž vídat už to zlý,
cítit v krvi, že jsem jenom další lidský hřích,

doufám, sním a prosím,
že každej máme nějaký to svý,
ale tyhle prosby a sny jsou všem jen pro pouhý smích.
přidáno 12.07.2020 - 23:53
Pěkná, čte se tak lehce .sama.
přidáno 09.07.2020 - 17:25
Krásná, oslovila...musela jsem si ji přečíst několikrát nahlas...
přidáno 09.07.2020 - 16:18
Pěkný, na tak malé ploše atmosférické. Dynamické, líbí se mi to.
přidáno 09.07.2020 - 07:07
Světice nikdy neměli začátek své kariéry bez hříchů.
přidáno 09.07.2020 - 07:04
Nevím, jak to dokážeš, ale už se mi to stalo u tvých děl víckrát. Čtu a čtu a najednou to udeří - představy, pocity, cosi ...
Krása, dík.
přidáno 09.07.2020 - 01:23
I hřích může být krásný! :-)
přidáno 08.07.2020 - 16:51
Moc hezky jsi to napsala.
přidáno 08.07.2020 - 15:54
Tvou tvář jen v představách tvořím,
zatím je bílá jak nový sníh,
síla tvých rýmů tvoří obraz obrysů, rysů i barev tvých.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsem hřích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Emoční déšť
Předchozí dílo autora : Poslední

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming