PROSTĚ SPROSTĚ

Nejsem zalit sluncem.
Jsem odleskem trubce.
Kolomazí potřísněn, tak
si vyjdi ven. Slova dána
do prostoru, už nejdou
vrátit zpět. Žijí si svým
životem, krátkým někdy
delším. Ale vždy, jednou
zemřou.

V zákopech jako brouci.
Děla střílí svoje salvy smrti.
Mají vylézt aby se, zrodil hrdina.
Jen slova pomatená, zabalená.
Do černého tlustého sukna.
Musí vyjít a bojovat za svou
vlast, nějak tak. Nechce se jim
důstojníci křičí, zatím jen do vzduchu
střílejí. Tak už vycházejí ven.

Kulomet tak těžký podtrhuje jejich
kroky, ještě těžší. Hází je na zem, trhá
jejich bachory. Vše se to v tom blátě
válí, scéna vrcholné zkázy.
Tank zasažen odletěla věž, hoří posádka.
Někdo říká, nechte je, nestřílejte
nechte je v tom teple. Druhý vezme plamenomet
a ještě jim trochu přitopí. Pohledy, pro boha Arése.

Nešťastník jenom trup mu zbyl, volá svoji
maminku. Další tankem rozježděný volá po
smrti. Já volám tak už dost, ne nikdy toho
nebude toliko dosti, vybělené kosti. Temnota není noc.
Strašné věci se dějí, všude po světě. Nevidíš
je, to znamená že neexistují. Svět je předpeklí
a ty jsi v něm. Líbí se ti v něm tvůj, má jemný lem.

Protektorát, lágr v Letech u Písku jsou tam
tmavý lidé. Jsou to boudy, zima lehce pronikne.
Nazí tam jsou třesou se, hlady a zubožení tyfem.
Dítě se tu narodilo, ještě křičí, zrůda dozorce a
četník v jedné osobě, vezme dítě a venku o betonový sloup ho
vraždí. Dětský pláč náhle ustal, hodí ho do otevřeného
masového hrobu. Je tam plno dětí, už je plný, Další, sami
vězni mají vykopat. Sklad jídlo pro vězně nač, krade jídlo život bere.
Dětem domů, otec roku slušný člověk, vždyť přeci chodí do práce.

Jsou oběti a oběti, jedni se stále připomínají.
Na ty druhé sere pes, nebo spíše prase. Nikdo
o nich neví, nemluví se o nich, pokrytecká zteč..
Ten prasečák už tu není, ale ta nenávist tu stále
je. Je pěstována a opečovávaná z generaci na generaci,
jako stříbro rodinné. Nebo spíše jako svinstvo prohnilé, narodit
se zde jako nenáviděná menšina, znamená mít na ksichtě
napsáno, public enemy. Ano je rok 2020 prohnilost tu stále
žije. Je ji zde dobře, pěstována hradem, komunisty a SPD.
Není ti z toho zle, prý ho tam nepustí, protože není členem.
Jo, není člen rasismu který zde si stále kvete, tebe odvrhne.
Narodil jsi se jako menšina a od této chvíle boj, za důstojný život
začíná.