PILOT

Ukřižuj ticho aby mlčelo.
Nesnášej potupu hned po
vstupu. Neodcházej uprostřed
smrti, počkej na osudu rozuzlení.
Rozcupuj vše, co už tu dávno není.
To co se jen připitoměle uměle a drze
postapokalipticky kření. Žádost už
tu není, není tu nic, zbyl jen rozmačkaný
holobyt. V klidu být vezmu jehlu koupím
niť, ušiju si prdel abych se z toho všeho
neposral.

Rozmačkám tě v dlaních, poznáš
to na skráních. Co to tu meleš myšlenky
zatknuté za rozmařilost v objetí.
Drzost prý je odepřena, je peprně
opepřena. Letí střela na sobě má
už kousky těl, jimiž proletěla.

Vem své čelo a zahraj mi písničku.
Stoupni si a odpověz, dej hlavičku.
Trošku rázná odpověď, zlom skosený
celý taký zlomený. Krev zažívá rej je
ji hej, prý jen tak dále až do zkrvaveného
finále. Kdo tam dlí odpověz nebo kliď
se vypadni, bohorovnost napadni.
Další den další noc temná moc jo
taková má být a v ní mimozemský
parazit. Bude v tobě potom ve mně
vyroste a převezme světa otěže. Jak
začal vlastně člověk, žral ho medvěd
když o tom přemýšlel okusoval jeho
mozek Potkali se na cestě v lese kdesi,
predátor tlapou rozerval mu břicho.
A pak jen žral, on ještě žil ale jen
chvíli, než do říše člověčí se vypravil

Otevři všechny své cely. Vyjdi ven
zpřetrhej okovy, ty tě přeci tíží.
Dej facku obrovi, vystihni svoji
okamžitou zlost je jí dosti. Láme
kosti, dělá modřiny. Hoď kamenem,
ty jež jsi bez viny. Utrhni cosi co
je dosti, jako ty. Polož hlavu na špalek,
nečekej na poslední kata sek.

Někdo se lekl někdo si zas kleknul.
Moudrost psaná diktátorem je v ní
pravda. Nebo se jen tak jen tváří
s tváří podivně nepřečtenou. Kouzlo
ztratilo svůj půvab a šarm jako už
dávno vysloužilá kurva.

Nejsem nihilista přesto odmítám
vše co se tváří jako pravda jistá.
Každý tu svou má, trochu upravenou
sedm miliard jich je, jedna je i má
a je velmi nemocná. Poslední dny prý
jen se chystá, není už toliko sebejistá.
Co si bez ní počnu, v rakvi z těl apoštolů.