přidáno 30.05.2020
hodnoceno 8
čteno 744(22)
posláno 0
Duše má světem si letí,
zametá cestou to života smetí.

Větrem si splašeně pádí,
tak rychle, že krade mi mládí.

Cestou se škodolibě směje,
tomu, co se v mém životě děje.

Metá a prolétá skrze domy,
občas z ní šlehají blesky a hromy.

Nebrzdí, nečeká, pořád jen letí,
nakonec zjišťujem, že nejsme už děti.
přidáno 26.08.2020 - 09:37
Super. :-)
přidáno 06.06.2020 - 10:45
Pěkné, pravdivé...
přidáno 01.06.2020 - 13:12
Líbí se mi.
přidáno 31.05.2020 - 15:24
Líbí se mi myšlenka moc, ale rytmicky mi to nějak neladí.
přidáno 31.05.2020 - 13:55
Síla. Krásný...
přidáno 30.05.2020 - 23:05
Nikomu letí ,nikomu plyne
jiným se vleče, je to řeka
co po svém si teče.
A někdy zastaví se čas
a voda i život tleje
ačkoli k smrti spějeme
nežijme bez naděje.
Je dobré když proudí
to polibky od břehů
něžné loudí.
přidáno 30.05.2020 - 22:04
Tenhle let nezastavím, ale byla jsem to já, kdo se rozhodl pro let...A píši to opravdu v dobrém, stejně tak se rozhodla i Dívka v modrém. Díky, mám ráda Tvé básně.
přidáno 30.05.2020 - 21:38
Uzasny

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Otěže
Předchozí dílo autora : Lhostejnost

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming