Duše
Duše má světem si letí,
zametá cestou to života smetí.
Větrem si splašeně pádí,
tak rychle, že krade mi mládí.
Cestou se škodolibě směje,
tomu, co se v mém životě děje.
Metá a prolétá skrze domy,
občas z ní šlehají blesky a hromy.
Nebrzdí, nečeká, pořád jen letí,
nakonec zjišťujem, že nejsme už děti.