O holubech

Teplé červnové odpoledne.
Kolem pochoduje až obskurně tlustý holub,
který kulhá na jednu nohu.
Tak tak se pohybuje prostorem.
Znám pár takových holubů,
kteří přes vlastní obří pupek na duši nevidí,
že šlapou po všem krásném a ušlechtilém.

Co je pro ně laciný úsměv obyčejné sedmikrásky,
když jdou do nejbližšího květinářství
koupit kytici růži pro umělou holubici.
Přestali zobat semínka a drobky,
protože zjistili, že snadnější je přiživovat se
na druhých.

Obloha se pro ně zavřela.
Nikdy už neroztáhnou křídla
a zůstanou navždy přízemními tvory,
plácající se v plytkém bahně
svých otrávených životů.