O holubech

Teplé červnové odpoledne.

Kolem pochoduje až obskurně tlustý holub,

který kulhá na jednu nohu.

Tak, tak se pohybuje prostorem.

Znám pár takových holubů, kteří

přes vlastní obří pupek na duši

nevidí,

že šlapou po všem krásném a ušlechtilém.

Co je pro ně laciný úsměv obyčejné sedmikrásky,

když kráčejí do nejbližšího květinářství

koupit kytici růží pro mrtvou holubici.

Přestali zobat semínka a drobky,

protože snadnější je živit se mrtvolami

těch, co ještě ani nezemřeli.

Nikdy již neroztáhnou křídla

a zůstanou navždy přízemními tvory,

plácající se v bahně svých otrávených životů.