přidáno 12.04.2020
hodnoceno 0
čteno 673(10)
posláno 0
Jsem asi prokletý, když
střída se ve mě chlad a nekonečná úzkost.
Jak had omotává se kolem mích slov.
Přináší mi zkázu už jich mám dost.
Procházím se údolím stínu a temnoty,
dopřej mi se opřít o své životy.
Rýsovat si ve svém dechu nekonečné sny
a zapisovat tyhle nekonečné dny.

Dopadá to na mě jak prach z perel,
hoříme jak pochodně, bolí to dál.
Zapálil sem mosty, ale
moje duše je dál.
Co ale vím je zakletá a má stále hlad.

Moje krev já naředěná tohle píšu po dvou dnech.
Opouštím svoje tělo zůstává můj strach.
Radost tancující v troskách mých hlav.

Na lodi myšlenek tají se dech.
Do starých smutků, v dětské víře cítím chlad,
nemůžu ho přinutit, aby šel dál.
Padám do kouta kluzkých stěn,
sahám na lidský tváře bez obličeje,
nekonečný bez známek soucitů.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
zkáza první : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na rozloučenou .)

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Lasak řekl o Cecidit angelus :
Chcete vědět, co vám dá tato stránka? Podívejte se na tuhle slečnu. Sice nedokážeme vytvořit talent, ale talent, který máte vám zde dokáží rozvinout do takové míry, že z vás mohou být úžasní psanci. Stručně řečeno. Tahle slečna je otevřená konstruktivní kritice do takové míry, že už teď píše perfektní díla.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming