Krátký sen o cestě k horám

po dost dlouhý době si byla v mým snu
spalas mi v autobuse na klíně
hladila jsem tě po hlavě a z recese zpívala
balady o vynechání dechu
přemíře slin
o tom žes byla všechno /všecičko
a nikdy si za sebou nezamkla dům

v tom snu bylas klidná jak dlouho ne
jela si se mnou mezi hory dobrovolně a s důvěrou
spojem bez čísla
- krásně jsme to ošidily
řidič nic nechtěl kromě slibu
že se hned nerozpustím nadšením
/jo
zase tě vidím
plnou a kulatou a nic tě nebolí
kocháme se výhledem
benzínka
džus
pak znovu složíš hlavu ke mně do dlaní
přesně takhle si pamatuju
mnoho starožitných dní

spíš pořád stejně s úsměvem na celou půlku tváře
nezlob se
ale vrtáš mi v hlavě už pár let
teď už se můžu ptát

jsi teda šťastná a víš kam máš jít?
už držíš znovu pohromadě tak jak jsme tě
s mámou a tátou znali?
už tě nemusím sešívat a sbírat tvý polámaný nohy
z prken podlahy?
už se nemusím bát tvých očí?
už se nezlobíš že jsem tě učila bojovat
proti světu který tě vychoval a při všech chybách měl moc rád?

je tady zlatý hřeb světa a smutku
nemůžu uletět dál než do sebe
a jako tisíc lidí přede mnou
se topím v ušmudlaných vláknech

mockrát ti děkuju za tuhle cestu autobusem
nebyla lepší možnost jak mi říct

že nikdy tak úplně
nezastavíš srdce
dokud máš sílu vidět hory

skrz všechny moje sny