Dopis pro Lesanu

Umouněnka

17.03.2020

básně/láska

729(16)

Lesano
je pozdě na má přání
dýchá dřevo i léta po smrti
stepuje nocí
a šepotem něžně
olizuje ucho
srny tu dušou po stráni

víš to moc dobře
Lesano
žiju
jak holčička s velkýma očima
která nechce z copánku
pustit ani jednu nit
občas se bojím
zalézám
pod prachovou zeminu
se čtyřmi cípy k tulení

nejsem tak naivní
jak bys mi mohla přičíst před spaním
to dříví stejně nikdy neumřelo

jako tobě
má krásná drobná ženo
mu daruji
svá vyznání

-
kdyby stačilo
Lesano
dotknout se tvé siluety
stalo by se to v místnosti
kde občas
vybuchuje topení
kde mi babička
četla Padesát pohádek pro nejmenší
kde jednou málem
umřela máma na spaní
a lhostejnost
kde se přízraky s lidmi
střetávají nazí

ťukla bych do tebe jen malíčkem
a stalo by se všechno

klidně dej pít své oči laním
já dávno bouchám do sazí

-

Lesano
trhám květiny
může se žena jen tak poddat
vůni jedovatých lilií?

ironie
že vídám myši na polích
zdravím je - ahoj
vy moje malé pampelišky
nesměj se tolik
- mluvila bys stejnou řečí
víš vůbec
že češu obilí
a vídám v něm plody
rozmarného dětství?
taky představu tvých jílovitých vlasů a okopaných šlépějí

bývalas pro mě
jako ty myšky
Lesano

odpusť mi že jsem neviděla
barvy co nosíš pod košilí

kdekoli tě v sobě chytím
žasnu nad city které vzňaly

a přitom se nikdy nestaly