přidáno 02.03.2020
hodnoceno 6
čteno 753(8)
posláno 0
Všichni jsme zedníci,
co staví mezi sebe zdi
a pak nám po líci,
když se připozdí
a ve zdích zůstáváme sami,
tečou z malty slzy.
Už nesedíme pod hvězdami,
dostavěli jsme moc brzy.

Všichni jsme zedníci,
co zdi si v sobě staví,
city zakrýváme poklicí
a ony se tam taví
až zbude divný kov,
kterým neprojde už nic.
Ani štěstí ani krása slov
netečnost konečně je bez hranic.

Což nestačí nám život sám,
jež z nemocí a stáří své zdi tvoří,
až zůstane nám jen Charónův prám,
co za obolos všechny zdi pak zboří?
přidáno 07.03.2020 - 15:22
Govrid: Díky, i za kritiku.
přidáno 05.03.2020 - 19:06
Myšlenka se mi líbí i některé obrazy, ale některé méně.
přidáno 03.03.2020 - 17:04
Díky všem.
mahdal: ano, to je problém, když člověk není skutečný spisovatel :o)
přidáno 03.03.2020 - 11:19
Zajímavá, ale občas se mi zdá, že myšlenka ve verši ustupuje stavbě rýmu.
přidáno 03.03.2020 - 10:13
toto je téma na zastavení se☺☺
přidáno 03.03.2020 - 08:33
Myšlenka se mi moc líbí. Dobrý nápad.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zedníci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Váhání
Předchozí dílo autora : Čekání

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming