přidáno 21.01.2020
hodnoceno 3
čteno 673(8)
posláno 0
Až budu v narkóze padat do hlubiny
prosím smaž mi nad obočím všechny splíny
podobně jak můj život sem tam radost
sem tam sraženiny
to když se srazím sama se sebou
v souboji kdo z koho
jestli já a nebo panický strach
Bože můj opatruj
a nenechej v nesnázi jen tak
lásko jsem hroznej cíťa
ne skála, spíš Marshmallow
a když se mám bít
čekám až mi namelou.

V čem si však pevně stojím je vesmír
ten vesmír- ty, ona, on, já - rodina.
Bože ať jsem silná, už žádná slabina.
přidáno 21.01.2020 - 09:49
Homér: holka.přes.ulici: Děkuji
přidáno 21.01.2020 - 09:44
Cítím, že je velmi osobní, moc držím palce..
přidáno 21.01.2020 - 07:45
Neboj, jsou to profíci. Nikdo nechce, aby ses neprobudila.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snad se probudím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pocity
Předchozí dílo autora : Čekání na středu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming