|
...
 24.10.2019 0 600(3) 0 |
Poslední slovo v prach se zvedá
své slovo vítr svál
v dálce je slunce,ne luna bledá
a dívky co dřív znal.
Dotek prázdných vět a přání
v tichosti jen doprovází
tu všednost horkou dlaní
když z toho mrazí.
Co ale vzít se nedá
že ještě tolik miloval
do řádků noc padá
to anděl stál opodál.
Cítí dávné vlání
co jen stíny v kráse mizí
vůbec se nebrání
i ďáblové jsou nazí.
Aby vše pochopil v naději
to stará křídla roztrhal
světci něhy milují
a básník přísahal.
své slovo vítr svál
v dálce je slunce,ne luna bledá
a dívky co dřív znal.
Dotek prázdných vět a přání
v tichosti jen doprovází
tu všednost horkou dlaní
když z toho mrazí.
Co ale vzít se nedá
že ještě tolik miloval
do řádků noc padá
to anděl stál opodál.
Cítí dávné vlání
co jen stíny v kráse mizí
vůbec se nebrání
i ďáblové jsou nazí.
Aby vše pochopil v naději
to stará křídla roztrhal
světci něhy milují
a básník přísahal.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A básník přísahal.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když zaslechnu své jméno....
Předchozí dílo autora : Nevšednosti v obrazu,těch pochybností,..
