přidáno 30.04.2019
hodnoceno 3
čteno 964(8)
posláno 0
Je dvanáct dopoledne
a místo práce
ze sebe smývám zbytky Tebe.

Zase.

Jak se to vždycky stane
když oba víme
že to bude jenom chvíle
než se ráno každý vrátíme zpět
/ kam jsme uvěřili, že patříme

ale bolet
bolet to celou věčnost nepřestane?
přidáno 04.05.2019 - 12:04
Super :)
přidáno 30.04.2019 - 20:31
Ta je super
přidáno 30.04.2019 - 18:52
Tak jsme si udělali svět a neumíme jej opustit. Zhynuli bychom.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chvíle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : O štěstí
Předchozí dílo autora : Výpověď

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
človiček řekl o "Autor"sám :
Jsme stejní,ve verších ostatních hledáme sebe,hledáme odpovědi na své pocity,emoce,lásky,bolesti trápení.Jsou verše které nás přesahují a verše které teprve rostou,přesto to píše jedna velká bytost složená z lidí,Mějme tu bytost,naše kolektivní fluidum rádi,rozvíjejme ho a pomáhejme mu.S láskou k Vám všem človíček.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming