přidáno 09.04.2019
hodnoceno 2
čteno 1147(12)
posláno 0
Často topím se v oceánech ničeho
A kolem mě spousta žraloků,nesoucích svobodu
Lokám si bezmoci moře vinného
Bráním se svobodě,bere mi mou samotu

A nadechnout se radosti není potřeba
Plíce plní voda slaboty
Moje duše v stereotypu utonula
Navždy ztracena ve vodách nicoty
přidáno 11.04.2019 - 06:42
Je fajn :)
přidáno 10.04.2019 - 08:50
Zajímavě popsané pocity... Někdy je potřeba se ze všeho vyspat a vypsat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oceán myšlenek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Proud zamilovaných myšlenek

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :
Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming