-
přidáno 04.03.2019
hodnoceno 4
čteno 1124(17)
posláno 0
Neumím napsat co cítím
když střízlivě
s uvážením
dotýkám se úsvitu
je nažehlený a tichý jako košile bez podpaží
Ještě nevoní doopravdy
Hluboký
sedává večer pod větvemi
(nesnídá)
vnořím dlaň pro sny
lezu po žebřících
ve vzduchu nehybný pach kun
tep mlýna v žilách
mezi podlahou a nocí
kdybys dovolil
mohla bych mít ještě jednou svoje oči
-
tak jako když vidím
vejce v čapím hnízdě
bolestně opravdová
jako můj poslední syn
-
nevím co si počít
komu vrátit prsteny
přidáno 08.03.2019 - 22:14
jo_:
Děkuju za přečtení. :)
přidáno 07.03.2019 - 09:38
Došla mi slova.. ale ta tvá ve mně hluboce rezonují.. cítím..
přidáno 05.03.2019 - 13:58
holka.přes.ulici:
jo, trápím se
přidáno 04.03.2019 - 22:17
Je mi z ní hrozně úzko.. Snad je to až nevypověditelné, jak krása může zároveň tak hrozně bolet a svírat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
hluboký : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : dědičný hříchy
Předchozí dílo autora : zapomenout

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming