Imprinting

Tak, jako je Země kulatá
tu, přede mnou, vejce - vejce ze zlata.
Hlasitě se klube, až to nervy drása, ale-
jaká krása!
Černá
modrá fialová!
Bílý zobák, v peří ale převažuje fialová.
A jak překvapeně kdáká,
připomíná mi tím ptáka.
Křídla má jak malá křídla.
K čemu přirovnat mám křídla?
Nachu drobná, hebká zřídla,
dopomůžou k létání.

Ať už malá nebo velká,
ať už labuť, nebo káče,
za mou nohou pilně skáče.
Neztratím ji na kopci (ač je strmý),
nestrhnou ji s sebou moře vlny,
neschovám se za keři ni stromy,
přakážkou jí nejsou ani domy,
mrakodrapy, louky, krávy...

Sleduje mě, jako myšlenka,
nepřestává chodit za mnou,
ani, když pak kytky zvadnou
Když se snese k nám smrt bílá
se skákáním neskončila.
Z jara pak zas vody tečou,
kraj se v zeleň halí.
Nápadná je moje labuť.
Když jde řekou, pod nohama voda se jí kalí.

Otravná je, vytrvalá.
Zdaleka však není malá, jenom otravná jak veš!
Než se znaven zhroutím,
krk jí zkroutím.