Žiji, ale léčím se

Amelie M.: jj emotivní... to jsem celá já :-)
Děkuji

krásně obrazotvorné, emotivní..

Mlčeti Zlato: styděl? tak teď si mě znejistěl...
"Mám se stydět? Nemám se stydět?"

kmotrov: myslím, že tentokrát Ti jádro uteklo. Nebylo to o smrti, ale naopak... možná by se dalo říct o příliš "živém životě"...
Neměl by ses tak intenzivně zaobírat smrtí a konečností... myšlenky, co kolem sebe soustředíš a nebo jen necháš působit, mají tendenci se zhmotňovat... a to může mít za následek jediné... předčasnou smrt... ať už máme na mysli smrt fyzickou nebo duševní... to je fu(c)k...

Život je nevyléčitelná nemoc, která vždy končí smrtí. Jediná cesta jak z toho ven je prý vzdát se života.

Já taky.

Trapná chvilka. Není, co připsat a při tom chci dát najevo, že je dokonalá. Rád bych napsal nějakou takovou, jen bych se jako mužskej styděl (ke své škodě).