Blbečku

Vzal jsem tě do dlaní schoulenou do sebe,
malou a zmáčenou slanýma slzama.
Šeptal jsem, bál jsem se to přání vyslovit.


Jak rád bych zas slyšel tvé tiché ach

a viděl se v tvých panenkách.


S pohledem do očí najednou povídáš,

blbečku, měls mi říct dopředu …

… že je tvý srdce z ostnatýho drátu,

… že bodá jak trní na akátu …


Mlčel jsem,
pak na rtech ucítil tu slanou chuť.


… a nikdy už mě nezarmuť.