Odloučení

Ušla jsem opět kus cesty od té doby, co jsme se naposledy viděly, ale Ty mě vidíš pořád stejně, utrápenou a statickou na jednom místě, obalenou strachem, pitvající věci, které se už dávno staly.
Cítím jak je pro Tebe těžké se mnou komunikovat, jak se bojíš a vrací tě to zpět, kdy jsme se dohadovaly a já Ti opravdu tyhle všechny scény dělala. Ptala jsem se Tě, co jsem pro Tebe znamenala a zda jsi mě někdy měla ráda. Říkala si tomu, že potřebuji ujištění, potřebovala jsem ho ze začátku, ale v průběhu to ujištění přišlo některým tvým chováním a já už to přestala po tobě chtít.
Je to tu zase, hádka kdy já Ti všechno vysvětluju a jak Tebe to všechno vysvětlování unavuje a ještě k tomu vytáčí.
Píšeš mi, jak potřebuješ čas, čas který už stejně mezi námi proběhl a já vím, že už nám žádný čas nepomůže. Psaly jsme si, jak se na sebe těšíme. Sedíme naproti sobě a hledáme témata k povídání, přitom bych Ti chtěla toho tolik říct, co se všechno stalo od té doby. Vídám se s ostatními a ty si ten čas už nechceš ani udělat, máš se mnou problém a já to už teď také vidím, jak mě bereš pořád stejně, nic Ti ale nevyčítám, každá jsme někde jinde. Kdybych mohla vrátím čas a nikdy se Tě na nic nezeptám.
Loučím se s Tebou a přeju si ať se neztratíme navždy, i když vím, že se to už dávno stalo.