....
přidáno 24.01.2019
hodnoceno 1
čteno 856(10)
posláno 0
Před sebou se stydím
Měsíci můj zloději
Snad dál vidím
Světla co jsou v naději.

To do tváře brečím
Z ticha dálky znějí
Já v sobě kráčím
V sluncí lásky co to chtějí.

Já za tebe platím
V prázdné příští beznaději
Kterou tak ztrácím
A kterou tolik Milují.
přidáno 25.01.2019 - 00:56
deprese..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kterou tolik.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Stopa ve sněhu
Předchozí dílo autora : Tváře zamlčené jmény....

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Máta řekla o Amelie M. :
Fascinuje mě její humor a nadhled, do kterého dokáže zabalit životní moudrost a když je potřeba, okořenit ho i špetkou hořkosti. Umí mě rozesmát i rozplakat a to se povede málokomu. Krom toho je nesmírně milá čtenářka a velká podpora. Díky!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming