Hroch v pastelce

Pašije

Po ránu z okýnka vysmátý
imaginárně bubnuješ na hlavy v davu
za poslechu něčeho, při čemž zapomeneš
na pondělní úděl honění na toaletách
v práci, kterou nedokážeš opustit
protože nevíš, co umíš, v čem jsi dobrý
nikdo ti to neřekl, a tys na to nepřišel
od té doby působíš nedopsaně
uprostřed oceánu, širého vodního lánu
bez lana zvětšuje se v kruhu díra
hodofobik na kometě smrti
nezbývá než v dešti a větru hledat
pryšec na dětském hřišti
pro věnec svůj adventní, trnový

Nevzpomínáme si, sobče
konečně jsi dospěl a našel klid
abys ho mohl záhy ztratit
jak knírky moderních týpků
po listopadu
nikdy jsi moc netoužil
mladická vášeň, jestli někdy byla tvou součástí
je ocelovou trubkou umyvadlo rozbité
ve starém autosalonu
letíš životu vstříc
jak kopírka ze schodiště
ze skály dočasné pohody
zmizí i poslední zrnko
na soutoku osudu a náhody
pomalu tě rozemelou
peřeje smůly
nečitelná nálepka na shnilém banánu
vůně lesa, alkohol, tráva
zapadlá siréna ve škarpě
mimóza

…a dokonce jsem snědl pár mozků, hergot, v restauraci špatně vařej…


Tři dny stará

Snížek na nosítkách
chtěl bych vidět
kukačky v orlích hnízdech
prasata nejsou rasisti
nevyhodí tě z pelechu
sežerou všechno kromě zubů
trubkou od papíru zpívá do vesmíru
žvásty o polepšení se
tetrahydrocannabinol
omývá břehy mozku
hroty se rozdrolí dřív
než stihnout dozrát
v kompaktní chaos
výchova k hulení
oblíbený, celodenní
dobrovolný předmět
sune se časem had štěstěny
pozor na feny ve vaně
stáhnou tě k sobě a nepustí
dny jsou pak jen uzly na laně
serpentýny do nitra spirály
na zahradě trhají korály
naštorc do luftu

Dva dny stará

Duše davu
krize není odpověď
čekal pak dýl, než kdyby šel
kód k tloustnutí
to jely snad všechny čísla dřív
než ta jeho elektrická housenka
nezbývalo, než se vznést

Nebe pokryté hvězdami
jako chodník před ordinací zubaře
taky jednu žvejku přidám
bude se jmenovat
lepší než střepy na cestě k ubytovně

Žaluj Zije

Ty pyji
aspoň ses ráno objednal
na prohlídku biskupů
flašku růžového merlota v práci
proč né, alespoň budeš doma zábavnější
jenže z toho furt není báseň
chce to nějaké umělé přirovnání
vtipně povznášející
mrdat!

Advent

Jen dement může slavit advent
magoři na nákupech
jděte už spát
překážíte v ulicích
důchodci a bezďáci
serem na sociální stát
nové telefony nebrat
z ohně věštit
ježíš byl jen trošku napřed
určitě by nejezdil autem ani teď
bortí se to pod váma
vůbec se nedivím
pokývnu hlavou, rozpažím
a na jaře zase zasadím
radši pochybný nadhled
možná zaslepenost, zatuhlost, kamennost
než zamrdaný zbytečný informace, což je podstata světa lidí
vždyť mi nic nemusíš kupovat
bych chtěl vidět ty zkryplený vánoce bez kapra a stromku
hovno pod chcíplejma větvema

Město

Já tu prostě do konce života nevydržím