Skřivánci a sovy

Kdysi mi můj táta vyprávěl, že se všichni dělíme na skřivánky a sovy. Skřivánci jsou ti, co vstávají velmi časně ráno a těch je většina. Sovy nemusí tolik spát, postačuje jim krátký ranní spánek. Mnoho velikánů chodilo spát se slepicemi, když vstávají - jako kupříkladu pan Jan Werich, který o tom uměl švitořivě vyprávět.
Já patřím zřejmě též mezi sovy jako můj tatínek. Ale spím ráda. Buzení mi vadí, zvonění budíku či buzení telefonem. Ale, bohužel, v dnešní době se musíme budit, budívali jsme své děti, dnes budíme i svá vnoučata. Hlavně ať buzení nepřináší stres a hlavně vstávejme v pohodě.
V životopise o Napoleonovi jsem četla, že ho budívali i několikrát za noc, třeba pětkrát. Vždy ho vzbudili a pak opět usínal. Ten tvrdil, že v usínání je velká síla. A tak si říkám, že když několikrát usnu, tak jsem silná. Po způsobu mých rodičů, odchovaných Sokolem, se denně ráno sprchuji studenou vodou a vím, že to pomáhá. I má vnoučata jsou vodomilové a mají rádi občas sprchu neteplou. Je to takové malé otužování. Zkrátka buzení a vstávání by mělo startovat náš den hezky a bez stresu. Čím starší jsme, tím víc si zakládáme na pohodě a hezkém dnu.
Já si říkám denně, děkuji za každé hezké ráno a musím se nyní více zaměstnávat, abych nesmutnila z pošmourných dní. Užívám si nejen práce, ale i vnoučat a přátelských setkání. Zavzpomínejme na naše babičky, dědečky a rodiče. Žili poklidněji a i s podzimem se vyrovnávali hezky.
A tak vám všem přeji hezké pohodové dny podzimu, protože podzim je krásný, barevný, i když se dny krátí a začínáme vstávat za tmy.