Pro tátu Šaziho holky

Tam ve tmě, třebas
kde se páry s nebem líbají
tam v zobáčku matamaty
kde se ega v ideálech rozpouští
než časem znova zhoustnou
a stanou se medem
hašem, uhlím, diamanty
krustou nedobytnou prstem pouhým
a začnou zase klesat
součástky nitra
se stávají součástí absolutna
jádra teplá jak ňadra
většinu sebe před prahem zatají
do hadrů se zahalí
a pak jen vesele blábolí, že je nic nebolí
možná je to pravda
nebýt v tom věčném soukolí
v hrnku lávy, palce vylezlé z papučí
tak nudně to skončí
když v sobě necháš zemřít poezii
včera byl brek, dneska sranda
a co zítra, kdopak ví
zítra si lehnem do rakví
jak pravil průcha standa
junáku, nauč se škrtat a končit
jinak z toho nic nebude
...
no víte pane, je to těžké
když mám hlavu vaší dcery na stehně
nejvíc je toho za poslední stránkou
nevnímat krásu, ani mě nehne
přestat psát o hnusu
to snad dám radši hovnu pusu