přidáno 25.10.2018
hodnoceno 2
čteno 1135(11)
posláno 0
pokaždé když se vzbudím
svět bez lidí spatřím
pouze duny z lesknoucího písku
v němž jsou kousky blyštících střípků
poušť naplněná bolestí
odlomené od zlomených duší
jenž projít musíš

vichr vající
nese hlas ptající
proč se tolik snažíš
sám snad tušíš
jsi jediný kdo se snaží
jdeš však cestou za lží

nekonečná pouť pouští
nenese úspěch žádný
to snad nikdo nezkouší
být chodec potulný
mé nohy třesoucí
nesou mě přes poušť planoucí
síly ubyly a noha podvrtla
začal jsem se bořit do ticha

v písku tonoucí
vyhrabávám se ze všech sil
nehodlám darovat život můj končící
bylo by to jako smazat čím jsem byl

vichr vající
nese hlas ptající
proč se tolik snažíš
sám snad tušíš
jsi jediný kdo se snaží
jdeš však cestou za lží
přidáno 25.10.2022 - 15:43
Obsah je moc dobrý, ale máš to blbě poskládaný. Nikdy nepíšu kritiku... většinou jdu radši dál, jenže se mi tvoje jediné dílko líbí. Pokud sem ještě někdy zavítáš zkus to překopat a napsat něco dalšího ;) Tím čím vždycky končíš bych začala a trochu to rozvolnila. Nemusíš tam mít za každou cenu rým,ale tu podstatnou myšlenku co chceš sdělit.
Pokaždé když se vzbudím
musím projít pouští
naplněnou bolestí.
Svět bez lidí spatřím.
Pouze duny z lesknoucího písku
v němž jsou kousky blyštících se střípků
od zlomených duší.
přidáno 27.10.2018 - 19:19
Osobně bych klidně vypustil těch pár rýmů, trochu kazí dojem a zbytečně odvádějí pozornost od myšlenky, která není v zásadě špatná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming